Normální autistický film

Tento počin filmového tvůrce je velmi brilantní pro moji maličkost. Přeji panu režisérovi tu možnost, kterou měl, a to pracovat s tak váženými osobnostmi, jako byli ti mladí lidé a děti. Slečna básnířka byla neskutečně okouzlující ve svém pojetí ztracenosti. Klučina zabývající se vesmírem byl úplně vesmírný. Mladík hrající na piano - poprvé v životě se mi líbilo poslouchat zvuk tohoto nástroje. Moc mu za to děkuji. A 12-ti letá slečinka byla luxusní ve svém způsobu vyjadřování a upřímném vyjádření o vtipech. Chvála všem rodičům. A moc mi byla sympatická maminka a kamarád toho "nejchytřejšího" chlapíka. Sebereflexe mu zřejmě chybí díky díky aspergenu, což zas tak nevadí, protože má lidi, kteří mu rozumí. Ale v globálu velikánský sympaťák - což dokazuje i přátelství s mladíkem ze třídy, či školy. Velmi silné osobnosti, všichni zúčastnění! Hodně sil všem do budoucna, která se dá ovlivnit. Pac a pusu. (11.10.2017)

Je to skvěle sestříhané, ti lidé jsou zajímavý, ale nakonec to jen buduje klišé "bytostí napojených na jinou realitu, které mysticky rozumí tomuto světu, protože nejsou jeho součástí". Nevím, jestli to není pravý opak toho, o co tvůrcům šlo. Takhle vznikla trochu samoúčelná fascinace, na kterou se hezky kouká a utáhne i těch 90 minut, ale komu tím prospějete, co? 65 % (31.10.2016)

Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ (12.03.2017)

Potvrzení jisté geniality lidí postižených autismem- každý z malých aktérů byl v něčem mimořádný. Vůči dětem je tento dokument vstřícný a uznalý- a to tak, že příliš. Došlo tak k jakési idealizaci vyvolávající dojem, že je autismus vlastně dar. Že je to dar danajský, o tom jsme se z filmu nic nedozvěděli. Ani o tom, že pro rodiče je výchova dětí s touto diagnózou skutečným očistcem. Ale záměr tvůrce byl jiný, jeho film měl vyznít a vyzněl jinak. (17.01.2018)

Film síce je normálny, ale určite nie obyčajný. Každý príbeh je niečím zaujímavý, filmári si vybrali veľmi zaujímavú vzorku autistov. Nesledujeme ich bežné výjavy zo života, ako raňajky, školu, obed, skôr nejakú formu interview, kde sú otázky väčšinou vystrihnuté, čo občas vytvára zvláštne situácie, no dostávame sa viac do ich myslenia a chápania sveta a seba samých. Niektorí sa vedia sami tak rozrozprávať, že by boli schopní zaplniť celý film. Ten výber môže trochu vytvoriť rainman-dojem, že autisti sú všetci geniálni a zábavní ľudia. Že sú to, ako v tomto filme, budúci filmári, hudobníci, maliari, angličtinári alebo filozofovia, ktorí dokážu rozprávať o podstate vesmíru alebo o zmysle minulosti, budúcnosti a prítomnosti. Reperka bola trochu iné kafe, možno tým, že bola od ostatných staršia alebo mala celkom odlišné zmýšľanie, ktoré nie je v jej veku výnimočné ani u bežných ľudí, nechcem napísať normálnych. –––– Autista, on trpí tím, že je neurodiverzní a svět je zařízen pouze pro neurotypické. –––– Přesně jako fenomén těch sourozenců. I rodiče se přizpůsobí, i z rodičů se stávají autisti. –––– Haló, chtěl bych se zeptat, jestli mohu mluvit s panem prezidentem... (11.10.2017)