Provaz

Snímku se musí nechat, že byl dobře odvyprávěn, to Hitchcock zkrátka umí. Klasická konverzačka. Ale zápletka byla hnusná a scénář mizerný. Dva přátelé se rozhodnout jen tak z plezíru zabít třetího. Jeden je zhýralý synáček, trochu magor, co vede řeči o nadřazené rase jako Hitler, druhý je spíš vyklepaný. A pak ho odklidí do truhly a ve stejné místnosti uspořádají oslavu s jeho rodinou a přáteli. Ukázka diletanství – vražda ve více lidech zvyšuje riziko prozrazení, nota bene když je jeden z nich labilní, ke všemu si pozvat společnost a navíc někoho, o kom vím, že mu to pálí! Zajímavá rekonstrukce, ale jako film se mi to nelíbí; nemohl jsem se chytit ničeho, co by někam směřovalo. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 5 | hudba ? | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 3 (23.08.2012)

Více než filmařské cvičení toho, zda film funguje skvěle i beze střihu, který je na svou dobu limitovanou délkou filmového kotouče o to víc působivější. Hitchcock je mistrem napětí a tentokrát je jeho bombou pod stolem mrtvola ve skřínce. Díky tomu je celý večírek a hra jednoho muže mnohem zábavnější a zajímavější než za jiných okolností. Tomu dopomáhá i režisérova práce s kamerou a záběry, nacvičené scénky do nejmenších detailů a hlavně mistrovské herectví několika úžasných umělců. Hlavně poslední scénka je naprosto brilantní kulminací všech těchto vlastností. A i přesto, že má film i silnou výpovědní hodnotu, nestrhne vás to tolik, jako jiné mistrovy filmy a vrcholné skvosty kinematografie. (05.02.2023)

Asi jen Hitchcock dokáže natočit parádní film v jedné místnosti s pár herci. Provaz je zajímavý thriller, ale trošku tomu něco schází. Režie je zvládnutá bravůrně a herecké výkony taky musím hodnotit na jedničku. Hlavně James Stewart v roli Ruperta. Palec nahoru taky za dialogy. Hlavně scéna kdy Rupert vysvětluje jak by spáchal vraždu je dokonalá. (18.10.2010)

Experimentální „film o vraždě“ od mistra napětí, který není ani trochu napínavý. Hlavní problém tkví ve vyložení karet na samém počátku, kdybychom celou dobu nevěděli, zdali v té truhle skutečně někdo je, mohlo dojít k rozehrání nervydrásající psychologické hry, ale prvek tajemna film zcela postrádá. O Provazu se hodně mluví v souvislosti s jeho technickou stránkou, kdy budí dojem filmu bez jediného střihu, pochopitelně se jedná o dojem iluzorní. Celý děj je rozkouskován do několika přibližně desetiminutových výstupů na jejichž konci kamera obvykle zabere něčí záda, čili se celý obraz zahalí do naprosté tmy. Nápad to na tehdejší dobu byl velmi odvážný, jen by si zasloužil uplatnění v lepším filmu. Hitch si ukousl příliš velké sousto, byl to jeho první barevný film a herci působí místy dost zmateně (i James Stewart občas váhá, kde se postavit, aby jej kamera mohla zabrat ze správného úhlu). Na druhou stranu, v Provazu je mnoho skvělých scén (např. postupné odklízení věcí z truhly sledované zcela statickou kamerou), což je luxus který většina tříhvězdičkových filmů postrádá, takže tentokrát za slabší čtyři. 75% Zajímavý komentář: Douglas (20.08.2006)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)