Simone

Andrew Niccol už mě jednou uchvátil filmem Gattaca, a tak jsem přecijen čekal, že S1m0ne aspoň nezklame. Ač snímek působí místy mírně fantasmagoricky a přehnaně komediálně, dokázal mě do sebe dokonale vtáhnout. Výkon Ala Pacina je velmi dobrý a hlavně výmluvný. Pak je tu samozřejmě Rachel Roberts, o které se snad ani nemusím zmiňovat. Jedna z nejsympatičtějších neexistujícíh postav filmového plátna. No a konečně děj (ve skvělém Niccolově scénáři), kde masy lidí dokážou propadnout falešné mánii, mi přišel dost aktuální a vtipný. Zaručeně velmi zábavná a sympatická komedie. (13.08.2011)

Niccol mě potěšil svým posledním snímkem (Vyměřený čas) a tak jsem musel dohnat i jedinou jeho práci, kterou jsem zatim neviděl. A opět jsem nebyl zklamán a udržel si svůj vysoký nadstandard. Tohle mě fakt bavilo. Simone opravdu vypadala krásně uměle. I ostatní ženské role byly obsazený dobře, jak žena (Keener), dcera (Wood) tak i herecká hvězda (Ryder). Úplně nejvíc mě nadchla scéna, když se jí snažil zníčit a pustil v kině film (I am Pig), na ní byla úplně krásně vidět reakce kritiků. A i závěr je krásněj hnanej do absurdna. A spousta povedných okamžiků (Pyramidy, Taj-mahal nebo multi pohřeb, přesvědčování herce, že ho Simone doporučila). Prostě tohle stojí za podívání. *** P.S.: Při několikátém shlédnutí jsem se opět skvěle bavil. Opravdu skvělý film, jak je u Nichola zvykem (16.11.2011)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)

Čím dál aktuálnější a hrubě nedoceněná. Niccol chytře útočí na víc rovinách (digitalizace, divácká povrchnost, komerce) a všechny mu vychází a napodruhé jsem konečně mohl ocenit i jeho trademarkové vychytávky, aneb starý káry a žlutý filtry. Ideální kontrast s tím, jak strašidelná tahle potenciální budoucnost je. Přijde vážně čas, kdy se ve filmech bude digitálně upravovat a vylaďovat každá pitomost a štáby zleniví, jelikož se všechno dodělá v postopro? Počkat, on už vlastně přišel... (10.05.2014)

"Naše schopnost vytvářet podvrh převyšuje schopnost ho odhalit." A proto mohl ve filmu zazářit talentovaný objev Simone, o němž pouze režisér Taransky ví, že je výsledkem dokonale blonďatého uspořádání jedniček a nul. A já s tím nesouhlasím, protože já chci toužit po něčem příjemném pro oči, nos, ruce a tak podobně. Já chci skutečnou herečku a proto jsem se docela dost bavil, když se ji Taransky důvtipně snažil oživit pro diváky. Jenže to ostatní mě zase až tak moc nebavilo. Když však přemýšlím o tom, že mě virtuální krásky nebaví a vzpomenu si na všechny hvězdy Růžovek či Ulic, tak z toho ty neexistující holky nevycházejí zase tak špatně. (10.09.2016)