Vanishing Point

Je hrozně obtížné ohodnotit něco tak úžasného a přitom tak jednoduchého, jako je tento film. Frajer sedne do auta, které má dopravit do vzdáleného USA-státu a jede a jede. Po cestě nezastavuje policistům, nedbá vůbec jejich výzev. Časem se o něm dozvídá celá Amerika díky místnímu ne příliš legálnímu rádiu a stává se nechtěně "národním hrdinou". Je to profesionální řidič, závodník, bývalý policista, prostě schopný a zkušený chlap. Na své cestě potkává zajímavé postavy, které s ním chtějí občas vyjebat, a nebo mu spíše pomoci... Rychlost, rychlost, rychlost ... Cesta "od nikud nikam", žádný hlubší smysl ... A nebo ano? Cesta za svobodou, nezávislostí atd.? 70. léta jak když vyšije, opravdová nádhera, nenáročný starý grindhouse. Ovšem naprosto úžasný a perfektní. I když se v něm jako by nic moc neděje, bavil jsem se neskutečným způsobem od začátku do konce. Naprosto úžasný a krásný 70.kový film... (a ta nahá kočička na motorce ... uuufff...) (05.03.2009)

,,OTÁZKA NEZNIE KEDY SA ZASTAVÍ, ALE KTO HO ZASTAVÍ?“ __ O kultovosti Vanishing Point viem už z Tarantinovho Auta zabijak, kde boli jeho kvality toľko vynášané do nebies. Po rokoch, kedy som sa konečne dokopal k jeho sledovaniu musím len súhlasiť, že ide o skutočne majstrovské a z časti nedocenené dielo. Z tradičného priamočiareho rozprávania vystupujú flashbacky z Kowalského minulosti, ktoré o ňom síce mnohé prezradia, avšak jednoznačne interpretovateľná  motivácia jeho jazdy neexistuje. V univerzálnej rovine je preto film manifestom cesty za slobodou a odpútaním sa od nastaveného zriadenia. Iste, toto všetko už bolo vo filmoch nového Hollywoodu zobrazené viackrát, nikdy však v takej esenciálnej forme; v skvelom strihu a najmä výbornej kamera, v žiadanej záverečnej katarzii a s bonusom v podobe nahej hipisáčky na motorke, ako dokonalým symbolom tohto obdobia.  Cleavon Little v podobe rozhlasového moderátora (,,Slepý vedie slepého.“) nielenže predstavuje chorus  príbehu, ale poukazuje tiež na pretrvávajúcu rasovú otázku,  a pri neskutočnej podobe Barryho Newmana na Dustina Hoffmana som si kládol otázku, či nebola hlavná úloha ponúkaná aj jemu. (3056. hodnotenie, 281. komentár k filmu) (17.11.2021)

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)

Společně s Bezstarostnou jízdou jasný pilíř road movie z období, kdy road movie dost možná nejlépe zrcadlila osvobozující hnutí americké kinematografie. Zážitek lehce halucinogenní a morálně uvolněný skrze doznívající hippie éru a zároveň upocený, špinavý a morálně bezvýchodný ve stylu drsných sedmdesátých let a celkové žánrové revolty, kterou nastavilo už nekompromisní zakončení Bonnie a Clyde. Nejde se nijak extra do hloubky a Vanishing Point je především vzrušujícím chromovaným dobrodružstvím na rozpálených dálnicích, kde hlavní hrdina může své minulosti i zákonu, jenž je vám neodbytně v patách, ukázat alespoň na chvíli prostředníček. A funguje to náramně a nesmírně nakažlivě (nemluvě o tom, jak ty neowesternové americké sedmdesátky zbožňuji). 80% (03.04.2020)

Ano, je to pocta legendárním sedmdesátým létům, ve kterých byl americký film na nebývalém výsluní, a která mám ve velké oblibě. Patrně je to také film, který se stal zdrojem inspirace pro mnohé následovníky. Ovšem nezapůsobil na mě tak, jako na mnohé další. Kdybych měl zkusit najít příčinu, asi bych zmínil již samotný začátek. Postrádal jsem silněji vykreslenou pohnutku, která rozpoutala osudovou jízdu Kowalskiho. Až příliš jsem pak během filmu musel zaobírat přemýšlením o tom, proč vlastně dělá to, co dělá, a proč to všechno patrně dopadne tak, jak to nakonec skutečně dopadlo. Rozumím tomu, že poselstvím tohoto snímku je touha po volnosti a svobodě. Jen mi to zkrátka celé přišlo šíleně rychlé, stejně jako Kowalskiho jízda. (24.05.2011)