Vanishing Point

Vzrušující symbioza auta a muže na cestě do vyvoleného nikam. Uhrančivý klid spanilé jízdy přerušované jen pár kuriózními zastávkami a hláškami rozhlasového spíkra, vizuální hostina. Až se znovu podívám na Tarantinovo Auto zabiják, nebude horší nebo lepší, bude jiné. Stejně tak i klip Audioslave k Show me how to live. A to jsem myslela, že mě kus plechu nemůže vyvézt z konceptu. (30.01.2008)

Chlap nasedne do bílého sporťáku a jede. Staví se pro prášky, aby neusnul a jede dál. K tomu ještě slepý černoch v rádiu a máte celý Vanishing Point. Na první pohled určitě, na druhý je to dlouhá cesta posledního kovboje na svém bílém oři, který se rozhodl pro cestu bez návratu. Stejně tak jednoduché, jako zábavné, ale smát se určitě nebudete. O tom Vanishing point vůbec není, ale to sami poznáte, až nasednete vedle bývalého závodníka a projedete se po nekonečných poloprázdných silnicích Ameriky... Třešničkou na dortu je dokonalá kamera. (05.08.2009)

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře. (01.05.2008)

Nebýt posledních pár minut, dal bych určitě za pět. Vanishing Point mě uchvátil od začátku, až skoro do konce. Strhující road movie o jednom muži, který volně uhání krajinou a všechno ostatní, včetně vzpomínek nechává za sebou. Sympatický, i když málomluvný Barry Newman se vydal dobrovolně vstříct svému osudu, který snad ani nemůže dopadnout dobře... (18.11.2015)

Bílý Dodge Challanger z roku 1970 si to žene po silnici, prach prská z obou stran, slunce pálí, nic ho netrápí, on si jede svojí cestu, svojí nezávislou cestu bez pravidel. Vanishing Point je taková výpověď tehdejší doby. Krom toho, že je myšlenkově podobná s Bezstarostnou jízdou, je v něm znát ta volnost, neúcta k pravidlům. To vše se vitězoslavně ukáže v pro mě dost hektickém závěru, který tak utlumený rozhodně být nemusel. Ale proto tento film vlastně vznikl. --- Bílý Challenger se řítí krajinou a za ním modří supové hlídací hyeny připravené roztrhat osamělého jezdce. Je to hrdina, elektrický uhoř, polobůh, bourák, poslední frajer Zlatého Západu. (21.07.2007)