Vanishing Point

Tomu, čemu se v sedmdesátých letech říkalo nespoutaný duch svobody a nezávislosti, se dnes označuje jako zkurvený pirát silnic a ožralá smažka za volantem. Dvouhodinový film o chlápkovi, který sedne do auta, narve do sebe všechno, co by v lékárně bez předpisu dostal jen s pistolí a punčochou přes xicht, řídí jako hovado a s policajty v patách jede, jede, jede, jede až dojede, by sváděl k odpadu už podle anotace. Má to ovšem v sobě něco, co by asi nejlépe charakterizoval slogan Marlboro mana, doprovázený chrchláním krvavých hlenů na sněhobílý úbor sestry na plicním: "Come in the land, where the horses ride free." Každý, komu v kapse batikovaného ponča plesniví zbytky trávy, kdo pod těžkým stresem nemilosrdné, hektické doby bojuje s hemoroidy a krizí středního věku a kdo někdy alespoň na chvíli zatoužil na všechno se vysrat, zbourat mantinely a jen tak se zběsile projet v nadupané kraxně, ucítí na patře patinu nostalgie a bude se sám sebe ptát, jestli do tohoto okamžiku udělal něco, co by aspoň trochu stálo zato. (01.07.2011)

Vanishing Point je film, který se poměrně dlouhou dobu zvládá maskovat za jednoduché a takřka bezduché béčko o cestě napříč Amerikou. Kowalski si to peláší po silnicích, trávě, hlíně i poušti, nikdo mu nestačí, nikdo nemá šanci ho zastavit nebo jen zpomalit. Závodní scény jsou chytlavé a nechybí jim slušná dávka energie, záhy však pochopíme, že zdaleka ne jen o nich je tento film. Pozvolna a nenásilně se dostáváme do nitra hlavní postavy, vstřebáváme pocity a hloubku jejího prožívání a teprv s odstupem času si uvědomíme, co vlastně jeho cesta znamenala a proč z ní nebylo úniku... 8/10 (11.08.2014)

Krásné americké road movie, které oplývá velkolepou policejní honičkou a hlavně velmi sympatickými postavami, počínaje americkým hrdinou Kowalskim a slepým disjokeyem Super Soulem konče. Film plný rock'n'rollu a té celkové sedmdesátkové atmosféry, která filmu dodává opravdový šmrnc. Když uvidíte bílý Dodge Challenger ročník 1970 prohánět se pouští, dívejte se, něco takového hned tak zase neuvidíte. (29.05.2011)

Chlap, kterej toho v životě zažil tolik, až mu nakonec zbyla jen ta rychlost. A silnice. Na ní pak neposedný Dodge Challenger a před jeho řidičem cesta jako žádná ze sta. [...] Líbilo se mi, že autoři necítili potřebu obtěžkat jaksi z povinnosti příběh nějakým standardním žánrovým motivem typu unesená manželka, vykradená banka či transplantace chlopně sousedovic křečka. Zůstal jen silný pocit něčeho v dálce a zpocená ruka na fofr klacku. A ta kamera! Ten střih! Ta hudba! Spíš než film je Vanishing point stav (sjeté) mysli. Easy Riderův efekt tady zafungoval bezchybně. Sedmdesátkový kult jako když vyšije! A vůbec nevadí, že to chvílema krapet připomíná celovečerní a po čertech efektní reklamu na produkty detroitské automobilové manufaktury. Ty většinou taky nedávaj moc smysl :-) (23.12.2012)

Tahle dlouhá driverka by neobstála ani jako honička ve filmu, natož jako film samotný. Člověk se logicky nemůže ubránit nudě, hodinu a půl je nesympatický Barry Newman za volantem a šine si to přímo do San Francisca. Dobře, námět zajímavý, ale zpracování průměrné, chyběla mi trocha nápaditosti s kamerou, pohledy na auto se pořád opakovaly a stály za nic, proto mě to k sobě vůbec nevtáhlo. Challenger sám o sobě není žádný "kundolap", oprýskaná hranatá šunka, která v bílé barvě nepůsobí vůbec jako šíp, který si to pádí americkým západem s posledním hrdinou v sedadle. I když se o Autu Zabiják mluví jako o propadáku, tak je mnohem lepší, plný fluence a režisérských vychytávek. (14.06.2008)