Ptáci

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Ptáci byli prvním filmem co jsem jako malý od Hitchcocka viděl. Dokonce si vybavuji jak ještě před možností to vidět mi děj filmu vyprávěl spolužák na základce a já mu nevěřil. To sisi vymyslel nic takového jsi neviděl! Jak by jako mohli natočit aby hejno ptáků klovalo lidi? To přeci nejde natočit.. Logicky. Takže kecáš! --- No nekecal. :-) . Když jsem film viděl poprvé, docela mně to dostalo. Pak tenhle film samozřejmě zapadl v čase mezi mnohem modernějšími a děsivějšími horory, byť já na horory moc nejsem. Chtěl bych být, ale nefungují na mne. A jelikož omladina chtěla vidět nějaký horor, rozhodl jsem se udělat test a pustit toto. Pro potomstvo je všechno starší pod rok 2015 pravěk, ble a historie. Až pod nátlakem na konci většinou musí uznat, že ten a ten film ze sedmdesátek, nebo devadesátek fakt stál za to. Naposledy se tak stalo včera večer u Misery nechce zemřít. S jistým vniřním uspokojením jsem musel v duchu konstatovat, že chudák skvělá Kathy Bates  - ozářená blesky s kladivem v ruce dokáže dnes stále ještě skvěle děsit tak jako před 30 lety! :-). Ptáci ovšem mají těch křížků víc. Je to neskutečné, ale dnes je to neuvěřitelných 60 let od jejich natočení. Díky nim získal Bodega bay velkou proslulost i když tehdá tam asi moc lidí raději na dovču nejezdilo.. :-). Sám jsem byl zvědav jak se mi film bude líbit a prostě musím říci, že je to majstrštyk. To pozvolné budování napětí, kdy divák první incident s rackem na člunu bere jako jakousi anomálii, ale s dalšími útoky začíná tušit, že se schyluje k něčemu neblahému. Jelikož jsem si děj pamatoval, zaměřil jsem se na spíše triky a po dokoukání si dokonce lecos vrátil a pauznul. A řeknu vám, že i dnes v době digitálních efektů lecos bylo natočeno skvěle. Už jen ty běžící děti a to útočící hejno... Jediné co mi tam už nesedělo byl ten elektronický křik ptáků. Chcilkami to působilo až nepřirozeně co se týče zvuků. Ať tak, či tak i přes jistou věkovitost musím stále uznat, že tohle je skvělé dílo. A jestli leckterý z prvních hororů dne suž půdobí úsměvně, pak Ptáci to určitě nejsou. Dávám za 4 klovance. * * * * (20.05.2023)

Tak sem konečně shlédl svého prvního Hitchcocka a zklamaný tedy rozhodně nejsem. Atmosféra brilantní, triky velmi dobré (některé zadní projekce byly znát, ale na tu dobu...), herecky velmi slušné (Annie Hayworthová je ale o dvě třídy vejš, než zbytek), jen škoda zdlouhavějšího úvodu a konce. Scénář je brilantní, obzvlášť to vyniknde ve scéně v restauraci. 9/10 (05.01.2008)

Pro pobavení zde záměrně uveřejňuji komentář sepsaný po první projekci, z dob, kdy jsem si o Hitchcockovi myslel tak akorát to, že je "mistrem hororu", což raději přejdu bez poznámek. Moje prapůvodní a dnes již přežité dojmy byly takovéto: "Paradoxně se mi mnohem více líbí první polovina filmu, kde nádherně vynikne hravý scénář a prostor dostane i nezávazný a jemný humor. Následné "nervydrásající" ptačí ataky jsou sice (až na výjimky) i dnes velmi povedené, ale za ta léta stačila vyprchat veškerá atmosféra, která celý film držela pohromadě. Velkým zklamáním pak pro mě byl závěr - nijaký, prázdný, pouze vizuálně zajímavý. A vážně si nejsem jist, jestli bylo od Hitche zrovna dvakrát moudré rozhodnutí, ponechat film bez originální hudby a angažovat Herrmanna jen jako poradce při vytváření zvukových efektů. Minimálně originální tah to byl, o výslednici by jeden spekuloval. Nejlepší, nejvymazlenější a vůbec nej scénou je (jak už trefně poznamenal Tosim) slet "sokolíků" za zády nic netušící Tippi Hedren. Proč nebyl takový celý film?" Dnes bych Ptáky charakterizoval jen jedinou větou: MISTROVSKÉ DÍLO, ke kterému se však musí najít cesta. (10.07.2008)

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)