Futsu saizu no kaijin

Už ve svém prvním počinu je Cukamoto ukázkově posedlý až kafkovskou groteskností. Tělesný i duševní rozpad hrdinů, nezapadajících do většinové společnosti, předvádí téměř v každém ze svých snímků. Ve svém prvním cyberpunkovém období reflektuje strach z proměny člověka v nemyslící stroj tupě vykonávající daný úkol, ale i všeobecnou fóbii japonské společnosti z vážně nemocných a tělesně postižených. Cukamoto má silné vizuální cítění a ovládá zpravidla vše od režie, scénáře, kamery až po střih. Někdy se ve filmu objeví i coby vedlejší, nebo dokonce hlavní role. Tak je tomu i v případě tohoto osmimiletrového snímku, který se navzdory své krátkosti vyznačuje bizarními maskami, kvalitním střihem i nezaměnitelnou atmosférou. K vidění na YouTube. (06.11.2022)

Regulérní Tsukamotova prvotina nese prakticky všechny nosné znaky, které můžeme objevit i v jeho pozdějších dílech – nejvíce asi v techindustriálním Tetsuu, jež tvoří zásadní průlom na poli japonského undergroundu. V obou snímcích je cítit prazvláštní fascinace člověkem jako biomechanickým elementem, přičemž některé zavedené postupy se v Tetsuu opakují (celofánový rotopenis, postupná mutace do závěrečného obskurního monstrmechanismu). Narozdíl od něj však Futsu saizu no kaijin potěší výrazně kratší stopáží, která podobnému experimentu naprosto vyhovuje. (12.12.2004)

Mírně úchylný, ale velmi slušný kratičký scifi horror o zčásti mechanických lidech a jejich sexuálním životě. Mám pocit, že jsem viděl nějakou cenzurovanou verzi, protože pocity úchylného hnusu tu popisované v komentářích, se u mě nedostavily - ale já jsem úchylný psychopat, tak to neberte moc vážně. Vizuálně je to nicméně perfektní (hlavně scéna v metru a konec filmu), nápad je zcela bez pochyby velmi originální a v jedincích se slabším žaludkem to možná mírnou nevolnost vzbudí. (16.05.2009)

Všichni fandové ulítlého režiséra Shinya Tsukamota by si neměli tuto jeho prvotinu nechat ujít. Jde o takovou malou „ochutnávku“ toho, co bude následovat v jeho další tvorbě (Tetsuo). Fascinující zrychlená kamera ve spolupráci s šíleným střihem vytváří jeden chaotický obrazec za druhým a když k tomu navíc připočítám režisérovu představu (proměnu) v biomechanického člověka dostalo se mi něčeho na tu dobu docela nevídaného. Zvrácené – ano, fascinující – jak pro koho, každopádně to byl pro mne nezapomenutelný zážitek, především pak prostřední pasáž. 60% (24.09.2012)

Sapr.. 1.Má to přesně to co Tetsuovi chybí-tozn. : Rozumnou minutáž, barvy, větší uvolněnost, vtip... 2. Chybí tomu přesně to co Tetsuo má-tozn. : Propracovanější zápletka, větší tlak na diváka, prachy(?).... Betaverze perfektně fungující jako samostatný HC experiment i jako bonus a doplnění k Iron Manovi......Nelze nemilovat :) (02.07.2013)