Obsahy(1)
Tři epizody ze světoznámého humoristického románu Jaroslava Haška v proslulém loutkovém filmu Jiřího Trnky. Názvy jednotlivých epizod: Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku a Švejkova budějovická anabase. Vypráví: Jan Werich. (woody)
Recenze (66)
Rozhodně je tohle zpracování předloze bližší a některý momenty si z něho vzal i slavnější hranej film. Trnka si tu taky moh dovolit technicky náročnější stavbu (noční scény nebo zasněžená krajina se s tehdejší technikou v hraným snímku vytvářely jen obtížně), na druhou stranu je tu příliš cejtit jeho poetika. Hašek takovej nebyl, všechno měl přímý, psal, tak jak mu zobák narost. Přesto je to vážně dobrá filmařina. I díky Werichovi, kterej zase Haškovi velice dobře rozuměl. ()
Trnkův film je pro mě nejlepší filmovou verzí Švejka. Jedním z důvodů je, že hraný film si musel odpustit vypravěče děje a tím tak trochu zmizel v příběhu vždy přítomný Hašek, který dodával knize onen typický pitoreskní pohled na světodějné události. - Dalším důvodem jsou Trnkovy loutky, které vycházejí z Ladových malůvek a představují Švejka i všechny ostaní postavičky v podobě mnohem bližší té, kterou znám z knihy. Výrazová neurčitost loutek jen přesně koresponduje s nejednoznačností jejich jednání v knize. Psychologické pozadí jejich promluv i činností nám Hašek nikdy neodhalí. Z těchto důvodů se mi loutkový Švejk zdá být jeho nejadekvátnějším filmovým převodem. - Navíc však vnesl Trnka do děje svůj typický poetický ráz, který jeho loutkám nikdy nechybí. Stejně tak zajímavě doplňuje příběh Werichův trochu zamyšlený a trochu ironický tón vyprávění. ()
Osudy dobrého vojáka Švejka jsou rozkošným satirickým uličnictvím. Nejslavnější knižní titul spisovatele Jaroslava Haška bývává v českých zemích vítán s nadšením v těch početných filmových adaptacích. Jiří Trnka zkombinoval svou největší filmovou přednost - loutky (jsou Trnkou vyvedeny i s prostředím do úžasných podrobností) s kreslenou částí (zde mohl Trnka ve Švejkově vyprávění rozpohybovat známé knižní ilustrace Josefa Lady - tak charakteristické pro Haškova Švejka). Ovšem pro diváky se soubor tři krátkometrážních filmů stává okouzlujícím a nezapomenutelným pro ten mluvený komentář sarkastického klauna Jana Wericha (však se Werich dostaví k soudu hned potom). Osudy dobrého vojáka Švejka z Trnkovy dílny jsou rozkošně zábavnou podívanou. ()
Trnkova kouzla se stop-motion animací jsou kouzelná a vždycky mi vyrazí dech svou dokonalostí a absencí jakéhokoliv trhaného pohybu, vše je nádherně plynulé a perfektně nasvícené. Co se týče tématu, každé zpracování Švejka je něčím zajímavé, tohle má však tu správnou atmosféru a Švejk vypadá jako Švejk a ne primárně jako blb. ()
Švejk jest mojí srdcovou záležitostí, nepřekonaný loutkově-animovaný um Jiřího Trnky též. Mno a pan Werich, byl prostě Pan Werich. Moc nerozumím zdejšímu srovnávání se Švejky od Steklého, vždyť je to něco docela jiného, neporovnatelného. Od loutkového k hranému filmu je téměř tak daleko jako od knihy k adaptaci. A co se mě týče, uvítám jakoukoli adaptaci Švejka pokud bude zábavná. Dokonce se mi líbí i nové ilustrace od Urbana. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (2)
- Všechny 3 epizody jsou součástí pozdější 9dílné verze Osudy dobrého vojáka Švejka (1986). (Horryx)
- Postavy ve filmech Jiřího Trnky jsou převážně němé, před mluveným slovem dával přednost hudbě. Výjimkou byla slavná loutková adaptace Švejka, kterou vytvořil na popud Jana Wericha, přítele a souseda z pražské Kampy. Werich Švejka namluvil a Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek „Fimfárum“. Filmu o Švejkovi si kritika cení, podle Trnkovy dcery Heleny ho ale otec rád neměl a dělal ho jen kvůli Werichovi. (Innuendo1987)
Reklama