Hra o čas

Takže po úvodních titulcích, které vypadají jak z osmdesátých let, vás ohromí strhující zápletka, ve které se černý šerif z oddělení krádeží aut (který má velmi hezky zařízený byt a ve volném čase se baví hrou na violoncello) setká s bílou paní a společně (nebo jak se nám někdo snaží naivně vnutit myšlenku, že ona má svoje vlastní cíle a pan policajt je jen její nástroj) se snaží přežít a získat k tomu možná něco navíc...a pak se to všechno tak nějak vyvrbí úplně jinak než se může zdát, nebo tak jste si mysleli, pokud jste si vybrali ty pravé scény a v hlavě si je prohlásili za pravdivé. Nebýt Stellana Skarsgarda, bylo by to úplně na nic...takhle aspoň vím, že mu knírek vážně nesluší. (27.02.2005)

Říkal jsme si,že to má sice menší hodnocení,ale přeci jen mě většinou filmy se Samuelem (až na ty nové) nezklamali,ale toto opravdu byla nuda a délce filmu by slušelo maximálně 80 minut.Příběh o tom jak se jeden policajt dostal nechtěně do rukou únosců ,kteří dělají jednu divnou věc za druhou mě opravdu neuspokojila a nikomu tento film nedoporučuji .Za mě celkově 40 % a dvě hvězdy. (21.05.2015)

Stalo se vám někdy, že jste se vyskytli ve špatnou dobu na špatném místě nebo, že jste k něčemu přišli jako slepí k houslím? Určitě se každému z nás něco podobného stalo. Nejlépe by o takové situaci mohl vyprávět detektiv, kterého výborně zahrál Samuel L. Jackson. Ten se ne vlastní vinou zapletl do velmi nebezpečné hry. Podle názvu jsem si myslela, že půjde o akční popcornovku, která mi nedá až do konce vydechnout. Ale rozehrála se předemnou poměrně kvalitní detektivka s rafinovanou zápletkou. Vůbec mi nevadilo, že Jack hraje na hudební nástroj, pořád je to lepší, než kdyby se věnoval pečení dortů nebo pěstování zeleniny. To by mi k němu nějak nešlo. (25.05.2010)

Hmm... Samuel L. Jackson, Milla Jovovich a jejich dabl hra na čelo. K tomu úchylný Stellan Skarsgard s knírkem a odbarvený psychoidní primitiv Doug Hutchinson. Tak tomu se říká úlet. Tedy spíš břečka, co se táhla nesmírně slizce dlouho a ve skutečnosti byla o velkém prázdnu. Nejspíš je to souhra více negativních aspektů. Číslo jedna = naprosto nezáživná režie, jež nemá snahu nalézt mezi řádky slabšího scénáře nějaký podtext (myslím, že by se určitě alespoň nějaký malilinkaťoučký našel). Číslo dvě = scénář, číslo tři = přehrávající herci. 40%. (21.05.2007)

Takhle lobotomický scénář se jen tak nevidí. !!!Spoiler Alert!!! Jsem rukojmí, ona mě rozváže, že si s ní mám zahrát na čelo, ona položí pistole, já mám volné ruce i nohy, nikdo okolo, hrajeme a pak se nechám zase svázat, ona se jde sprchovat a já najednou strašně musím utéct, takže si přepaluju provaz na plynovým sporáku!!! No co to je? Lepší scénář bych snad napsal i já. Rozhodně bych v něm neměl takovýhle lapsy. O dalších ani mluvit nebudu, tenhle mluví za všechno. Mohl to být docela slušný thriller, protože náběh nebyl špatný, to co však následovalo a s postupující stopáží přibývalo bylo prostě hrozné, avšak nedostavil se u mě takový pocit zmaru jako u posledního Resident Evilu, takže 30 %. (07.12.2010)