21 gramů

Alejandro González Ińárritu se rozhodl, že nebude točit obyčejné filmy a jeho druhý příspěvek do světové kinematografie je toho důkazem. Film je zpočátku chaotický, ale jakmile do sebe jednotlivé střípky mozaiky začnou zapadat, začne být jasné, že se jedná o absolutní filmovou bombu. V hlavní ženské roli se zaskvěla krásná Naomi Watts, jíž zdatně sekundovali mužští kolegové Sean Penn a Benicio Del Toro. Nicméně bych se na film podíval i v klasické formě, možná by byl ještě lepší. Možná. (07.05.2009)

Zrovna v tomhle případě mi netradiční postup vypravování přijde pouze jako efektní berlička sloužící k tomu, aby se film udělal zajímavějším, než ve skutečnosti je. Docela se divím, že tu plno lidí píše o tom, jak je 21 Gramů velmi emotivní snímek, kdežto mně se zdálo, že podobné téma už ani chladněji zpracovat nešlo. (14.02.2009)

Takéto filmy sa netočia často a Ińárritu s Arriagom sú asi jeden z mála, ktorí to dokázali. Taký emóciami nabitý film tu nebol dávno. Je síce ťažko povedať, či retrospektívne rozprávanie a preskakovanie strihov bolo účinnejšie, no výsledok je aj tak skvelý. Perfektný záver, nič pre milovníkov happy-endov, tak isto ako aj celý film, na ktorý treba vychytiť ten správny moment. 100%. (16.12.2006)

"Tenhle vůz mi dal Ježíš. Protože on dává a on taky bere." Jsem si poměrně jistý tím, že když zemřu, tak nebudu lehčí o 21 gramů, ale přibližně o metrák mrtvé váhy. Také vím, že můj pohled na zábavu ve filmu se výrazně liší od pohledu režiséra Iñárritua. Ten se zábavě snaží poctivě vyhnout a já musím smutně konstatovat, že v tomto snímku se mu to podařilo naprosto dokonale. Přesto jsem přesvědčen o tom, že kdybych se při převážení neexistujících 21 gramů snažil hledat objektivní kvalitu, tak ji tam najdu, ale to já zásadně nedělám. Já se chci u sledování filmu bavit. Alespoň trochu. (15.06.2016)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)