Život

Těšil jsem se na pořádný béčkovo-hororový výplach (s občasným pomrknutím, když to spíchli kluci od Deadpoola), výsledek je ale poměrně standardní žánrovka bez osobitějšího podpisu. Co dělá, to dělá víceméně dobře, jenže vždycky opisuje, takže úvodní nepřerušovaná jízda dech nevyrazí, protože jsme jí měli (a epičtější) už v Gravitaci a totéž platí pro naháněčky s Calvinem. Sunshine se mohl opřít o vypiplaný audiovizuál, Horizont události měl charismatické kulisy a odvahu jít v nechutnostech za "příjemnou mez", první Vetřelec se chytře držel ve stínu. Život nezakrývá, že všechny jmenované filmy zná, ale nepřinese nic vlastního (snad vyjma správně cynického konce, který jakoby vypadl z nějaké epizody Krajních mezí). Nemluvě o nevyužitém potenciálu, pokud jde o Calvina. Z poloprůhledné mořské hvězdice vážně moc respektu nesálá. Škoda, že se to celé bere tak vážně. Kdyby se tvůrci nebáli větších absurdit a hnusáren, mohla by vzniknout novodobá klasika. Takhle je to jen fajn žánrovka, která svou existenci obhájí hlavně tím, že podobných filmů vzniká zoufale málo. (26.03.2017)

Už jste si někdy pustili trailer ve slow motionu? Zkuste na tento fim a nemusíte na snímek vůbec chodit. Bylo to až příliš nenáročné, dost jsem se nudil. Nevím jestli se snažili, aby film připomínal dějem Vetřelce, v pozdější fázi mimozemský tvor trošku Vetřelce začíná připomínat, ale dějem to bylo bez žádného vyvolání strachu nebo emocí. A asi zatím největší zklamání tohoto roku, protože to vypadalo, že to může být celkem zajímavý snímek z prostředí, které mám rád : 50%. (26.03.2017)

U sci-fi hororu mám problém především v případech, kdy mě neosloví atmosféra (není to hutný, není to osobitý, nemá to schopnost udržet pozornost) a nijak nesoucítím s postavami (trochu dementi, trochu o ničem). Koncept mimozemského záporáka je navzdory neoriginalitě funkční, závěr jako jediný opravdu potěšil a vyšší rozpočet zajistil kvalitní triky i herce, nicméně za rok nebude o tomhle filmu vědět skoro nikdo. (07.04.2017)

Joaha! Takže pokud se v áčkovým režisérem áčkově natočeném filmu osazeném áčkovými herci přes hodinu unyle nerozebírají s vyšinutou plechovou hubou při cestě na Jupiter nejpalčivější filozoficko metafyzická dilemata tlučhubovského kokotizmu jako například „Kolik stojí deset hrušek, když jedna stojí v širém poli“, prohlásí jej zdejší Klubík patologicky hloubavých umaštěných paniců s patentem na kategorizaci filmů automaticky za béčko a unisono mu okázale kurví rejtynk. A samosebou vše, v čem se objeví frustrovaný kosmonaut v raketce, je jen vykrádačkou Vesmírné prudy 2001 nebo Vetřelce. Ale já vám poradím, hošššy. Začněte tím, že si koupíte šampón proti lupům, deodorant, hadry z jiného obchodu než Maminčin hipster a pečlivě si vymačkáte všechny jebáky na obličeji a krku. Poté konečně ve třiceti opusťte svůj zatuchlý pokojíček s Mekbukvicí, plakátky kapitána Homokokota, Super a Spájdrgeje, stylově prokládanými wykydpedicky vyčerpávajícími výbory z díla Kierkegaarda a Schopenhauera, a společensky se uplatněte v některém z mnohých skvělých zaměstnání, adekvátních vašemu dokokotorátu z FFUK. Třeba u Mekdonalda, v Tesku nebo jako prodejce multilevlu. Garantuji vám, že po takovéto odvážné resocializaci si záhy i najdete kluka, zašukáte, uvolníte přetlaky, okolí vás začne znatelně méně považovat za škaredého nesnesitelného egoistického pičuse a poznáte, že Život nemusí být jen nabubřelé honění nevyvinutých šulínků, ale i čiré odreagování a zábava. Skvělá náplast na posledního přežvaněného Vetřelce! Žádné ubíjející androidí kreacionistické filipiky, žádné unylé hodinové cestování na planetu Smrtící nuda, jen pěkně od startu odsejpající a krásně udělaný souboj porážkové posádky s vychcaným, agresivním a nekompromisně lidožravým ufonským humusákem. (04.06.2017)

Možná největší problém tkví v tom, že si tvůrci troufají na docela ambiciózní a seriózní sci-fi a sázejí na vážnost, přitom by projektu víc slušela ryze béčková nota. Béčkových momentů se sice dočkáme, nicméně osobně bych si přál mnohem víc drsných syrových záběrů a neosvědčených komponentů. Prostě do kina se chodíme BAVIT. Tvůrci nicméně hned od začátku vyvolávají zvědavost. Na mezinárodní kosmické stanici má šestice odborníků co dočinění s živou buňkou nalezenou na Marsu. Brzy pochopí, že tohle roztomilé cosi chce růst a k tomu potřebuje potravu. Celou dobu jsme v beztížném stavu, občas to mimozemskému životu VELMI usnadňujeme svým hloupým chováním (posádka tak nějak nerespektuje pravidla, vědecké procedury ani logiku, takže kecy o záchraně osmi miliard lidí tam dole selhávají, jakmile otevřou dveře, za kterými je „zlo“, které chce přežít), ale jinak jsou mnohé vizuální nápady fajn, stejně jako napětí nebo velmi kvalitní herecké obsazení (ač hrají bohužel naprosto zaměnitelné hrdiny). Legendární Vetřelec Ridleyho Scotta brzy oslaví čtyřicáté narozeniny a všichni, jenž jsou mladší, to mají sakra těžké. Daniel Espinosa bude vždy průměrný rutinér, nikdy nebude překvapovat diváka, vždy se bude držet osvědčených cestiček a bude se bát ostrých hran. Tady je to dvakrát velká škoda. Za svůj béčkový námět se prostě neměl stydět. Čtyři hvězdy ale bez potíží dám. (10.06.2017)