Život

Je to tak týden nazpátek před premiérou filmu kdy se objevila teorie,že jde o prequel k Spider-Manovi a pojednává o slavném černém slizu Venomovi. Nic z toho ve filmu není ale by to asi zajímavější než cokoliv v tomhle filmu. Abych to upřesnil ten film není nezajímavý. Ale hrozně máte ukázkami. Ukázky slibovali inteligentnější a více přemýšlející sci-fi. A při tom film se snaží tvářit jako něco víc ale není nic víc než klasická vyvražďovačka. Prvních 15 minut je fajn kde se postupně setkáváme s posádkou, zjišťujeme jaké k k sobě mají vztahy, jak snášejí život mimo Zemi a tak. Avšak po 15 minutách začne akce která.............. hrozně skřípe a ani není moc živá. A posledních pár minut před koncem je už vyloženě neprožívající a občas i únavné. Najdou se však i světlé momenty jako obsazení, pracování s posádkou a příjemný zvratový konec po kterém byste si dali Život 2. Ale musel by se v několika případech zlepšit od svého předchůdce. PS: Ryan Reynolds je na plakátě ale jeho rozsah rozhodně není tak velký a celkově je to zrovna on kdo drží film nad vodou když se objeví. Ale je to opravdu spíše cameo. PS 2: Hned na začátku finálních titulků začne hrát skladba Spirit in the Sky která vůbec nesedí k tónu filmu. (27.03.2017)

Životu chybí... život. Sice má velmi pěknou tekutou první scénu a velmi ambiciózní výtvarnou stránku, dokonce prý ten macarát, co zmutuje v chobotnici z druhého patra, odpodívá vědeckému poznání. Vědeckému poznání ale rozhodně neodpovídá rytmus filmu, který se rozjíždí jako začátečník v autoškole. Střídání úmorných a toporných dialogů a akčních scén opravdu nepokládám za rytmus, kterému se u podobného thrilleru chci oddávat, Obzvlášť, když motivace k akci je každou minutou vycucanější z prstu. Ta béčkovost by nevadila. Kdyby nebyla překrytá zbytečným nátěrem pokusů o hloubavé áčko a kdyby Espinosa nerežíroval s pravítkem v zadku, mohla to být aspoň taková legranda jako v prvních scénách. (22.03.2017)

Život je kombinací Vetřelce a Gravitace? Rozhodně. Z prvního si bere základní koncept vetřelce ve vesmíru, ale nevyužívá jeho hororové prvky formou klaustrofobie a paranoie ze stínů. Z druhého si bere vesmír a například velice dlouhou první scénu bez střihu. Obě tyto části mají své kouzlo, svoje silné okamžiky, ale Daniel Espinosa je nedokázal spojit do jednoho filmu bez ztráty kytičky. K té došlo především v kolísavém tempu a skocích do filozofování o smyslu života (našeho? jejich? toho, co se znovu objevil?). Jako by se tvůrci celkově zapomněli rozhodnout, zda půjde o krvavý horor, paranoiu v kosmu, kde váš nikdo neslyší nebo mrazivé vesmírné drama. Hvězdné obsazení je až na výjimky (Jake a Rebecca) skoro zbytečné. O třetí hvězdičce rozhodl až závěr, který mi připomíná brakové scifi z staré školy a dnes působí velice příjemně! (23.03.2017)

Potkají se ve vesmíru dva Američani, dva Britové, Ruska a Japonec a hádají se, koho první sežere Calvin.. Tak by mohl začínat Espinosův vtip, v němž je nepříliš bystrý štáb na ISS konfrontován s marťanským křížencem rosolovitého Gremlina a vysokoškolsky vzdělané chobotnice. Kromě toho, že načas ukojí divácký hlad po anhilaci lidského plémě vesmírným monstrem, disponuje tato anekdota takřka černohumornou pointou, ale to nic nemění na tom, že z ní celkově čiší otřepanost. Nechat si do finále dva nejschopnější herce sice nebyl špatný nápad, ale proložit nefunkční akční závěr jejich meditováním o blížícím se konci tu žánrovou nevyhraněnost ještě více umocnilo. Netřeba připomínat, že kdyby si posádka založila občanské sdružení s názvem „Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti“ (i s ohledem na zkratku by předsedkyní byla Rebecca Ferguson) a počkala by, ač to zavání extrémem, na zásilku tematických nálepek, byla by Země nyní v bezpečí.. (29.03.2017)

Ve chvílích, kdy se Espinosa pokouší o Gravitační krůčky, mumlám si pro sebe něco o přestřelených ambicích, ale jakmile se naplno projeví inspirace jistým legendárním vesmírným tvorem, je vyhráno. Napětí neustoupí snad ani na okamžik, Jake Gyllenhaal drží i scény plné zdánlivě nic neříkajících dialogů a ještě pěkných pár hodin po skončení pokračuje vtíravý dojezd, který mě nutí přemýšlet o příčinách a následcích. (24.03.2017)