Harry Potter a Ohnivý pohár

Tenhle film je kvalitou u mě někde mezi Kamenem mudrců a Vězněm z Azkabanu, blíž k prvnímu. To, co natočit pan Cuarón nebylo překonáno, ale vše od Chrise Columbuse ano. Zásádní rozdíl vidím v tom, že u trojky se na kratším čase podařilo odvyprávět příběh, který působí naprosto celistvým dojmem a přitom si zachovává důležité události z knížky a hlavně jejího ducha. Ohnivý pohár na mě zapůsobil hrozně přecpaně - spousta věcí byla sice vypuštěna (naprostá většina z nich právem), ale hlavně začátek je přeplněný útržky událostí, které divák neznalý knihy vůbec nemůže pochytit a divák znalý si těch zlomků asi těžko užije. Ale i přes všechny tyto výhrady musím říct, že vůbec nejde o špatný film - hororová atmosféra je opravdu perfektní, i když docela by mě zajímalo, co na ní budou říkat 8-leté děti. Hlavně poslední úkol z turnaje je natočen hodně dobře a strašidelně, doplněný skvělou hudbou Patricka Doyla (opravdu perfektně odvedená práce). 150 minut filmu uteče jako nic, občasné odlehčení filmu také prospívá (kouzelnický bál - i když dle mého vkusu mohl být kratší, Snape a jeho ztrácející se přísady, ...). Po druhém a třetím shlédnutí musím doplnit že opakovaně se film stává nudnějším a nudnějším a začínám mít pocit, jestli u mě neklesne ještě o potterovskou příčku níž (na předposlední místo před Tajemnou komnatu)... Doplnění - už klesl. (05.12.2005)

Slabé čtyři hvězdy jsou pro mě po jasně pětihvězdičkovém třetí díle zklamáním. V souboji Cuarón - Newell, Newell neobstál. Především se čtvrtou knihu narozdíl od třetí nepodařilo odpovídajícím způsobem převézt do scénáře. Zatímco v trojce působily scénáristické úpravy přirozeně, zde vede snaha odvyprávět co nejvíce na co nejmenším prostoru k dějovým skokům a nedotaženosti mnoha scén, k rychlé kumulaci zápletek, aniž byl prostor je nějak více vysvětlit či přiblížit. Hlavně mi ale dost chybělo temnější ladění knihy - kde byl důraz kladen na Harryho těžký psychický stav, poté co se k němu skoro všichni otočí zády, protože ho podezírají z podvodu - tady tento motiv trvá asi pět minut a pak je zase vše v pořádku. Podobně Harryho trápení milostné je tu zjednodušeno, že osloví dívku, ona odmítne a jede se dál - o tom, co je to za holku a co k ní Harry cítí, není ve filmu nic. Navíc i ty akční a "strašidelné" scény, které Newell akcentuje nemají onu působivost, kterou jim dokázal dát Cuaron. Například klíčová scéna v labyrintu a scéna s Voldemortem nemá ani náznak oné působivosti, když se v trojce objevili mozkomorové. S herci jsem byl víceméně spokojen, jen bohužel většina z nich měla minimum prostoru. Ani herecký projev Radcliffa mi nedělá problémy, ostatní si pak skoro neužijeme. Rupert Grint jako Ron už přestává být tím příjemným humorným oživením z prvních dílů a stává se nesnesitelným. Samostatnou kapitolou je pak několikaminutová scéna s Ralphem Fiennesem v klíčové roli Voldemorta - ne že by Ralph nehrál dobře, ale jeho postava rozhodně nemá tolik působivosti kolik by mít měla. Ještě se zastavím u hudby - Johna Williamse nahradil Patrick Doyle. Zatímco Williams přinášel díl od dílu lepší hudbu - od průměrné jedničky se propracoval k dokonalé a motivy nabité trojce, Doyleovo score je krokem zpátky. Málo výrazných motivů a hlavně když už nějaký výrazný motiv obsahuje samostatná hudba na CD, tak ve filmu je hudba použita velmi nešetrně a nezajímavě. Nejkřiklavější je opravdu nádherné love theme (na CD jako Harry in Winter), které se ovšem ve filmu objeví asi na deset sekund. (24.12.2005)

Čaj o páté s nemastnými a neslanými sušenkami, jehož největší devizou je plesová atrakce plná emocí, asociací a paradoxně i bolestné reality. Naproti tomu je hlavní dějová linie nesrozumitelná a nezajímavá, stejně jako ubohé finále, jež nám jen tak napůl evokuje osudné souboje vesmírné ságy a to nejen svými rodinnými přesahy, ale i technickým zpracováním. To však není podstatné stejně jako postava připomínající svou fyziologií Adolfa Hitlera či snad dosti jasný odkaz na hraběte Drákulu a jeho poskoka. Kde nic není, ani smrt nebere a tahle čtvrtá část velkolepé ságy je bohužel prázdnější více než by očekával i největší skeptik. Bolestné procitnutí po dvou řemeslných počinech a jedné režijní virtuozitě, které fanouškům i náhodným kolemjdoucím skutečně nepřeji. (12.12.2005)

Při čtení Ohnivého poháru u mě vrcholila potterovská mánie, a proto nenesu zrovna dobře fakt, že film má tolik odpůrců. Důvodů je hned několik. Newellovi se bohužel příliš nepodařilo přenést velkolepost Turnaje tří kouzelnických škol na diváky/nečtenáře. Dále se v knize slušně rozjíždí vztahová linie ságy, v níž zdaleka nefiguruje pouze hlavní trio, a která tady místy působí dost zmateně, protože toho na malém prostoru chce sdělit hrozně moc. Pro mnoho diváků/čtenářů je jistě velkým problémem samotné finále s Voldemortem, které má byt poprvé skutečně drtivé a plné emocí, což také moc nevyšlo. Stejně jako předchozí díl si i Ohnivý Pohár zasloužil dva filmy. Když jsem teď viděl, kolik toho Newell narval do úvodních dvaceti minut, byl jsem docela v šoku. MS ve famfrpálu je tady nepochopitelně za jednohubku a příliš prostoru nedostaly ani další knižní trademarky jako smrtijedi, znamení zla nebo myslánka. V rámci knih řadím na vrchol společně s Vězněm z Azkabanu. V rámci filmů hodně ztrácí, ale aura dalšího geniálního příběhu to lehce vyvažuje. (28.08.2009)

S Ohnivým pohárem vychází najevo, jak zoufale je série Potterovských filmů závislá na muži/ženě na režisérském sesli. Hlavní hrdina – na rozdíl třeba od bondovek – nedokáže utáhnout celý film. Knižní předloha je sice kvalitní, avšak její otrocký přepis výsledku jedině ublíží, takže zábavu v konečném důsledku zajišťuje hlavně ten režisér. Pro mnohé bylo velkým překvapením, když se Vězně z Azkabanu ujal mexický „odborník na teenagerskou erotiku“ Alfonso Cuarón, jenže ten všem pochybovačům vytřel zrak, když natočil temný, napínavý a hlavně svižný snímek oproštěný od upjatosti prvních dvou dílů. Vybrání nevýrazného Mikea Newella tedy nebylo až takovým odvazem, no, každopádně měl nač navazovat. A pustil se do toho se vší vervou. Stylizace úvodního Mistrovství světa ve famfrpálu je velmi moderní a velkolepá, o to více po úvodním „nažhavení“ zamrzí nekompromisní střih na pozápasové veselí přerušené zásahem smrtijedů, jejichž pochodující šiky připomenou aktivity Ku-Klux klanu. Ale slušné tempo Newell udržuje ještě během efektivního nástupu krásek z Krásnohůlek a bulharských drsňáků. Polevuje teprve v průběhu hodiny „Pošuka“ Moodyho, kdy pitvoření s přerostlým pavoukem a Hermionina přecitlivělost působí velmi nepřirozeně, tedy i rušivě. Bohužel podobných momentů je zde více. Částečně vinou chabých hereckých výkonů ústřední trojky, částečně i příliš okatou snahou sdělit nám, že „Hermiona je taky holka“. Počínaje prvním úkolem Turnaje tří kouzelnických škol, filmu zcela dochází energie a až na malé oživení v podobě „rockového plesání“ se až do tolik očekávaného finálního střetu „face to face“ drží zlaté, nevzrušivé střední cesty. Od Columbusových filmů se to liší předně velkolepější výpravou, lepšími triky a dospělejšími hrdiny. On to nebyl špatný nápad, koncipovat Ohnivý pohár jako napínavý thriller s hororovými prvky (zvlášť scéna z bludiště za mnohé vděčí Osvícení), ale stále je zde patrná snaha vyhovět především dětskému publiku (což je zároveň nejzásadnější odklon od teenagerského Vězně z Azkabanu). Když dospívají čtenáři, knihy a jejich hrdinové, tak proč by nemohly také filmy? 75% Zajímavé komentáře: kiddo, Marius, Legas, emo, Indy (14.08.2006)