Velká ryba

Další z mistrovských kousků Tima Burtona. Tento režisér nám opět nabízí celou řadu zajímavých postav (vlkodlak, čarodějnice, obr atd.), příjemný - lehce dobrodružný děj, krásné triky, povedené herecké výkony a klasickou hudbu svého dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Nechci se tady opakovat, ale i mě napadala při sledování snímku jistá podobnost s Forrestem Gumpem. Příběh má téměř vše, co by mít měl. Přátelství, tolerance, odvaha a hlavně láska - to jsou hlavní atributy filmu, který po trošku pomalejším rozjezdu o to víc graduje s každou minutou, až do dojemného závěru. Burton dal dohromady slušné herecké obsazení od DeVita, Buscemiho a McGregora až po obra Karla, který je skutečně nepřehlédnutelnou postavou. A Jessica Lange? Ta žena snad vůbec nestárne, i přes svůj věk jí to tady moc sluší. (25.01.2011)

Můj nejmilovanější Burton. Laskavější, smířlivější, moudřejší, ale neviditelná křídla příběhu mají stále to šílené rozpětí. Fantasmagorie, která se tváří jako pohádková cesta od kořenů k potomkům.................. Albert Finney/Ewan McGregor a jejich osudové ženy společnými silami natáhli síť, ale Velkou rybu chytil na háček samotný Velký Tim, jeden z největších filmových poetů. Kontrasty otec-syn, realita-snovost, osud-volba ústí do závěrečné scény u řeky, jíž se koloběh uzavírá. I syn v chladném podání Billyho Crudupa konečně vstupuje do otcova barevného a barvitého světa... (25.04.2007)

Ovšem, tohle se Burtonovi náramně povedlo. Ačkoli mohla Velká ryba snadno skončit jako snůška sentimentálních a barevně opulentních historek, stalo se z tohoto snímku nádherně vypointované a myšlenkově soudržné dílo. Edward Bloom není po stránce psychologické velká postava, je to překrásný symbol lidské imaginace a toho, kterak se skrze fantazii můžeme stavět ke světu. A celá Velká ryba je vlastně jednou velkou hrou, ve které Burton staví diváka do pozice toho, kterému není přisouzeno jen uvěřit, ale musí především pochopit, proč Edward svůj život přetváří do neskutečných historek. Proč je Edward velkou rybou a proč je "pravda" vyprávění irelevantní. Tim Burton líčí příběh svým typicky pitoreskním způsobem, nezapře horrorovou manýru, ale především nezapře svou lásku k zobrazenému fantasknu. Prolínání imaginativních sekvencí se sekvencemi ze "skutečného" světa je provedeno velice citlivě, byť mi v některých místech film připadal trochu nešťastně zrytmizovaný a tím pádem pozbývající na tempu. Jenže konec vše napraví – konec, který je definitvním stvrzením toho, jak citlivě vystavěný je film a jeho myšlenka. Vlastně máte dvě možnosti: buď přijmete sucharský pohled Edwardova syna, nebo přijmete Edwardovu fantazii. Rozhodnete-li se pro druhé, čeká vás nádherný filmový zážitek, který po formální stránce nezapře inspiraci starými mistry evropského "narativního" filmu. Vzhledem k několika slabším místům bych se klonil ke čtyřem hvězdám, ale za ty upřímné slzy v nádherném finále vlastně nemůžu jinak než... (24.03.2004)

Tim Burton použil produkty své bizarní fantazie jako součást vyprávění starého muže a celé to zasadil do nekomplikovaného rodinného dramatu o zlobě a usmíření. Notně přemrštěné cirkusácké eskapády chtějí sloužit jako odraz skutečných vlastností a stesků umírajícího otce, jenže nejedna z nich ve výsledku stejně zůstává jen střeleným výmyslem umného vypravěče, a s tím mám docela problém, protože zdejší fantaskno mě zase až tak nebere. Linie s odchodem a návratem syna je prachobyčejné sentimentální drama, přičemž náhlé pochopení a odpuštění v závěru působí bezmála více komicky, než veškeré předchozí dění. Největším plusem v mých očích průměrného filmu zůstávají paradoxně ryze humorné momenty, jako jsou scény s vlkem, noktovizorem nebo rekapitulace Edwardových úspěchů z mládí. 6/10 (14.01.2010)

Zatím nebudu film hodnotit, musím jej asi vidět podruhé, abych si ujasnil své závěry. Nicméně mi to přijde, jako kdyby se Steven Spielberg chtěl vyzkoušet motivy Tima Burtona a vzpomínal na svého žáka Roberta Zemeckise. No, je to asi trošku jinak, už kvůli tomu, že pod filmem není podepsán Steven Spielberg, ale Tim Burton. A to mi přijde podezřelé a celou dobu jsem přemýšlel, čím se mi nakonec vysměje do obličeje, jenže ono nic.___ Myslel jsem, že patologické rozebírání vztahu otce a syna na pozadí lehce retro filmu s fantaskními motivy a příjemnou nadsázkou je "patent" Stevena Spielberga a nikdo jiný se do něho pouštět nebude. Nicméně Burton se do něj pustil a natočil film, který je víc "spielbergovský" než Spielbergovy poslední filmy. Spielberg by ale nejspíš nevyprávěl o výjimečnosti "zrůd" a nepřevracel je naruby (siamská dvojčata, obr, vlkodlak, lilipután, čarodějnice), nevyprávěl by příběh s tak absurdní nadsázkou (celá sekvence práce v cirkuse) a neodkazoval by na Felliniho a Browninga. Burtonův hrdina je hybatelem událostí, kdežto Spielbergův by jimi byl vláčen a rozdílů by se našla celá další řada, ale pokaždé jde jen o Burtonovu příchuť v oceánu "spielbergovského" příběhu.___ Burton z nepochopitelných důvodů natočil příběh, který s jeho předchozími filmy vlastně nemá moc společného, nekončí (ani nedisponuje) hořkými zklámáními a deziluzí, ani se nikomu nevysmívá. Velká ryba je především vyprávění o vyprávění o vyprávění, přičemž jednotlivé příběhy a světy jsou nakonec natolik propojeny, že je člověk zmaten tím, který svět řídí který a jestli to nakonec není Will, který se snaží utéct před "tím skutečným" světem. A k tomu všemu se Burton na téma rodičovské téma dívá obráceně, protože většinou to bývá syn, který se snaží, aby jej otec pochopil... ___ Už jsem to podruhé viděl. ;) (29.02.2004)