Tvář za sklem

Tak nejprve zápis z mého filmového deníčku. Je z roku 2011: ------------------------------- Děj to asi nemá. Jde asi o předsedování družstva? Chlapa vezou do kriminálu /36/. Tak jediné, co jsem za půl hodiny pochopil, že se někomu nabízí nějaká funkce. Zbytek jsou podivné střepiny, nějak špatně rozházené a prapodivné. Většinou mne tyhle agitky baví a mám z nich legraci, ale zde je příběh podán velmi špatně. Ani velmi dobří herci nezachránili pro mne nepochopitelný scénář, a tak je film pro mne odpad. --------------------------------- 03102011 V podstatě souhlasím s tímto starým komentářem, jen se domnívám, že hodnocení je příliš kruté. Snímku se pár dobrých okamžiků, byť je jich málo, upřít nedá, a proto dávám dvacítku ze sta. 20180909 (02.11.2019)

Kdo má rád vleklé rodinné dramata, ten si možná přijde na své. Své rodiče si nevybereš, jen tu svou rodinu máš šanci alespoň trochu vychovat k obrazu svému, nebo se prostě jen podřídíš. Jaromír Hanzlík tu zrovna moc neexceluje, ale to se nedá říci o nikom z hereckého obsazení. Občas to mělo zajímavé chvilky, jindy se to zase neskutečně táhlo. Alespoň že když už se děj odehrával na venkově, byla tam pěkná krajina. Jako myšlenku to mělo, ale tohle prostě není film pro všechny. (07.11.2020)

Nevěřil bych, že tohle režíroval Hynek Bočan. Sice mi sem moc nesedí hudba, asi Štaidla prosadil režim, ale kamera, flashbacky, práce se zvukem, rozvíjení příběhu je originální. A to drama z toho pomalu vyvstává, stejně jako život na vesnici, a asi měl film problémy s tím, co je v náznacích cítit, že to nic oslavného vůči komunismu není. Mimochodem, scéna kácení stromu otce se synem, která se celá obejde bez dialogu, je nejdokonalejší z celého filmu. Takové v dnešních ukecaných českých blábolech už vidět není. (13.07.2011)

Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil posouvat děj. Po hodině se otec se synem konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej. Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka. (27.01.2013)

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh otce a syna, kterak si složitě hledají cestu smíření po dlouhých letech odcizení. Příběh tak sleduje jejich počínání a retrospektivou se postupně dozvídáme, jak k jejich odcizení vlastně došlo. Vynikající výkon Miroslava Macháčka v roli otce a Jaromíra Hanzlíka v roli syna. (15.04.2020)