Tvář za sklem

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh otce a syna, kterak si složitě hledají cestu smíření po dlouhých letech odcizení. Příběh tak sleduje jejich počínání a retrospektivou se postupně dozvídáme, jak k jejich odcizení vlastně došlo. Vynikající výkon Miroslava Macháčka v roli otce a Jaromíra Hanzlíka v roli syna. (15.04.2020)

Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil posouvat děj. Po hodině se otec se synem konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej. Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka. (27.01.2013)

Mravně vychýlený otec? Co to je za výraz? To je nějaký terminus technicus rádoby učeného člověka, co se ráno probudil v knihovně a pak stvořil text distributorovi? Vždyť to neleze přes ústa, hlavně,že byly splněny normalizační požadavky. Kdo říká, že vztahy v rodině jsou jednoduché. V každé rodině je něco. Škoda, že tenhle zajímavě obsazený příběh, je tak složitě vyprávěn. Ta složitost mu příliš ubírá. (24.02.2015)

Druhý film režiséra Hynka Bočana natočený podľa predlohy môjho obľúbeného moravského spisovateľa Jana Kostrhuna. Po tom, čo som si prečítal novelu "Černé ovce", podľa ktorej bola "Tvář za sklem" natočená, som zostal mierne sklamaný. V knihe sa toho odohralo oveľa viac a príbeh bol celkovo dynamickejší. Film bol natočený príliš psychologicky a retrospektívne. Človek má dojem, že sa príbeh skoro vôbec neposúva, a tak už v dobe svojho vzniku nezaznamenal žiadny výrazný úspech, čo je veľká škoda. Takže knižnú predlohu môžem odporúčať, ale pri filme si to ešte musím rozmyslieť. (20.12.2008)

Realistický pohled na naši socialistickou vesnici. Jo, oni ti sedláci bývali paličáci, ve špatném i dobrém slova smyslu. Lpěli na svém gruntu a socializaci zprvu bránili. V první půli filmu jsem méněvíce proklímal, nevím, proč byl otec souzen. Film se však spíš zajímá o psychiku sousedských vztahů, vytvářeným během socialistického období. A myslím, že se mu to podařilo dobře, však Jan Kostrhun tu jihomoravskou povahu miloval a patřil k ní. Sblížení syna s otcem nebylo snadné, ale nakonec právě to sedlácké paličáctví (možná, že v tom filmu to je trochu ujeté) vedlo k tomu, že zlomí i mladou snachu s dětmi. Nebyl to nijak oslnivý film, ale podtržen výborným herectvím Hanzlíkovým a hlavně Macháčkovým. (14.11.2017)