Snílci

Ideální motivační film pro teroristy plánující útok na eiffelovku: Ano, Francouzi jsou pomýlení snobové, kteří svou nechuť k práci omlouvají sexem, stávkami a diskuzemi o filmech. Jenom škoda, že z toho Bertolucci neudělal komedii, ve které by tolik nevadil jeho povýšený odstup od postav. Ten je z jedné půlky hnaný jeho salónním erotomanstvím, z druhé půlky pak tendencí k moralizování, ztělesněné v postavě Američana. Takže když potřebuje evokovat určitou emoci, sáhne rovnou po kinematografické výpůjčce: s radostí po Astairovi, s úzkostí po Bressonovi a s perverzní sexualitou po chuděrce Dietrichové... (08.12.2006)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)

Pokud jste měli dojem, že není snad nic krásnějšího než pohled na Monicu Bellucci v podobně "odhaleném" snímku Zvrácený, nejspíš po tomto filmu možná pozměníte názor. První film, ve kterém jsem viděla Evu Green v její celistvé kráse a byla jsem okouzlena. Velmi působivý a zajímavý snímek, plný nahoty, otevřených sexuálních scén, filozofie (kupříkladu vize o zapalovači byla úžasná) a hovorů o filmu s odkazy na něj. Michaela Pitta příliš ráda nemám, ale tady byl v roli zaskočeného mladíka excelentní. Stejně jako krásný, černovlasý Louis Garrel. Snímky jako Snílek jsou těmi, ve kterých zřejmě jen velmi zřídka uvidíte většinu těch nejslavnějších Hollywoodských hvězd. A nejspíš je to tak dobře. Taková díla prezentují spoustu volnosti, nespoutanosti a otevřenosti. Což je v metropoli úspěšného a pozlaceného Hollywoodu hodně vzdálená a odstrčená kolej, přes kterou příliš vlaků nejezdí. (11.07.2010)

Snílci jsou filmem, který naprosto absentuje na něco, čemu se říká děj, nedejbože příběh. Trio hlavních hrdinů je vytrženo z reality, jsou uzavřeni v bytě rodičů, znudění, vedou rádobyintelektuální kecy, sem tam se sjedou, sem tam si dají sex. A všechno to má asi mít nějaké nesmírné poselství. Asi zřejmě ve chvíli, kdy je trojka konfrontována s revolucí v ulicích Paříže. Ve výsledku je to jen efektivní doplněk vizuálně akademické onanie. (08.03.2006)

Dreamers. Snílci. Kdo mezi ně nepatří? Já rozhodně patřím, ale Bernardo Bertolucci je předvádí trochu jinak než bych si představoval. Hlavně používá vztah dvojčat s jejich kamarádem jako stěžejní látku, která by měla směřovat k vyvrcholení, které se nekoná. Pro mě tím zabíjí celý film, který se snažil říct možná něco velmi důležitého, ale v půlce cesty na to zapomněl a raději se šel věnovat krásám Evy Green a různým sexuálním praktikám, na které jsme nuceni se dívat jako voayeři. Režiséři jako Fellini, Bertolucci i jiní mají asi tento přístup nějakým způsobem v krvi, protože je patrný z každé sebe více nebo méně erotické pasáže, ale mě tyto okamžiky velmi nudí, kvůli jejich samoúčelnosti. Jako by autoři za každou cenu chtěli převést něco, co rádi vidí na filmové plátno a ukázat své choutky, touhy a vášně divákovi. Pokud chce někdo srovnávat tento nevyrovnaný film s Posledním tangem v Paříži, tak porovnává neporovnatelné. Herecky, tématicky, ale i kvalitativně. Své 3* dávám se zavřenýma očima a jen doufám, že film neuvidím znovu, abych nemusel snižovat. (10.07.2007)