Snílci

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)

Mistr Bertolucci se musel na starý kolena fakt zbláznit. Co to mělo být? A proč? Metafora, tak lišácky zamaskovaná, že jsem ji neodhalila? Protože, kromě z filmů a nudy zblblé trojice, která vede akademické hovory o ničem, jsem z toho nic nevykutala. Sestra podstupuje deflorační rituál v kuchyni na podlaze, zatímco bratr si o dva kroky dál smaží znuděně vajíčka - a to má být jako umění? Fakt nechápu, co tim chtěl básník říci. "Ať žije revoluce", 2* jen z úcty k předešlé mistrově práci. (19.05.2005)

Todle je bohužel ten druh umění, kterej tak úplně nechápu. Relativně nepropracované postavy na plátně debatují stále o tom samém, snaží se rozvíjet jakési vztahy, které ale (navzdory solidním výkonům herců) zůstávají nepochopeny, nerozpracovány a nedotaženy. Erotické scény (navzdory přítomnosti neuvěřitelně sexy Evy Green) postrádají veškeré dusno a příběh jenom zdržují a notabene i zabíjejí, byť to byl paradoxně asi největší tahák celého filmu. A když máme film, jehož postavy nám nejsou sympatické, jehož děj neexistu a ještě postrádá skutečný konec, a jehož, na první pohled jediná, zajímavá složka se dokonale míjí účinkem, co nám zbyde? Pár zajímavých odkazů na staré filmy, příjemná atmosféra 60. let, krásné skladby, oku lahodící pohled na do detailu vyvedené iinteriéry a několik zajímavých režisérských nápadů a vtípků (mě se líbilo přehození medvídků na Lisině posteli). . Jenže na víc, jak čístý průměr to nestačí. 50% (29.10.2006)

V Dreamers Bertolucci načrtol mnoho motívov, myšlienok a puritánom by sa mohlo zdať, že aj príliš veľa erotiky. Ľudská sexualita a prirodzenosť je však podstatná téma v Bertolucciho filmoch, no nie najdôležitejšia a možno ju skôr chápať ako vyjadrovací symbol a nie režisérovu sexuálnu obsesiu a potrebu šokovať ... Cez hedonistický životný štýl dvojčiat Thea a Isabelle a amerického študenta Matthewa tlmočí naivné ambiciózne sny mladých ľudí o tom, ako dokážu zmeniť svet, režim, ľudí, vyššie autority... Je jedno, na čo upriamite pri sledovaní svoju pozornosť, či na rozhovory, historický podtext, či na nahé telá.. Skutočne sa je na čo pozerať. Film je mohoznačný, pestrý, s odkazom a svojským dobovým vizuálom. (12.07.2007)