Snílci

Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. (24.10.2007)

Věřím, že je to dobře natočená adaptace - knížka se mi z hlavy vypařila po pár dnech, s filmem to bude asi stejné. To, že někde choděj nahý lidi a spěj spolu, ještě neznamená, že je to film, o kterém by se mělo mluvit. Zdá se mi, že dějová linka o osmašedesátém šla poněkud do ústraní a já mám před očima jen penis Louise Garrela (pas mal). Herecky je to dobré, ale Beertolucci je voyer, který poselství svých filmů ukrývá pod povrch. Narážky na ostatní filmy jsou skvěle udělané - film se přehrává přímo v obraze. Francouzská mládež 60. let nebyla jen plná ideálů, ale byli mezi nimi i zkaženci. Ostatně dnes je to stejné. Jestli bych film chtěla vidět znovu? Možná ano, kdyby byl kratší. (20.11.2011)

Ideální motivační film pro teroristy plánující útok na eiffelovku: Ano, Francouzi jsou pomýlení snobové, kteří svou nechuť k práci omlouvají sexem, stávkami a diskuzemi o filmech. Jenom škoda, že z toho Bertolucci neudělal komedii, ve které by tolik nevadil jeho povýšený odstup od postav. Ten je z jedné půlky hnaný jeho salónním erotomanstvím, z druhé půlky pak tendencí k moralizování, ztělesněné v postavě Američana. Takže když potřebuje evokovat určitou emoci, sáhne rovnou po kinematografické výpůjčce: s radostí po Astairovi, s úzkostí po Bressonovi a s perverzní sexualitou po chuděrce Dietrichové... (08.12.2006)

Umělé. Ať už je to ona vychvalovaná atmosféra šedesátých let či quasiintelektuální rozhovory o filmech a politice (to je vůbec nejhorší - hromada řečí, které mají asi odpovídat jisté naivitě místa a času, kde jsou pronášeny, jenže nejsou ani tak naivní, jako spíš trapné a hloupé), nevěřím tomu, ani co by se za nehet vešlo. Ještě tak nejlíp dopadl vztah ústřední trojice, zvláště Theo a Isabelle jsou docela přesvědčiví (a hezcí), zbytek se prostě nepovedl. Snílci na mne zkrátka působí jako nostalgicko-masturbační fantasie starého režiséra, nic víc. (28.11.2006)

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)