Kobylkáři

Harpo jako žokej a obvyklý pobuda, Chico jako poskok v krachujícím sanatoriu a Groucho jako veterinář, který má sanatorium zachránit, jakožto věhlasný lékař a oblíbenec Margaret Dumontové. Jako snad v každém filmu bratří Marxů se tu opět dočkáme několika vychytralých padouchů, toužících vydělat na cizím neštěstí, a romantického vztahu, který to nemá lehké. A hlavně všudypřítomného chaosu, který neustále rozpoutávají nezkrotní bratři Marxové. Jeden z jejich údajně nejlepších filmů mě ale překvapivě zklamal. Na Marxe příliš dlouhá stopáž, natahovaná slabými hudebními čísly (snad až na to černošské), neobvykle málo ztřeštěných gagů (zejména Harpo zde zdaleka nevyužil svůj potenciál) a snad až přílišný důraz na linearitu a smysluplnost děje na úkor marxovské anarchie. Nejpovedenější byla podle mě scéna, v níž se Chico a Harpo všemi silami snaží spasit Groucha od svůdné podvodnice. Ke konci film vcelku nabíral tempo, ale Marxové podle mě před tímhle filmem i po něm předvedli víc. (28.08.2007)

První film bratří Marxů, který jsem měla čest vidět. Bylo to setkání moc příjemné, do té doby jsem neviděla podobnou černobílou grotesku (měla jsem k nim odpor kvůli Vlastu Burianovi, ve kterém stále nemůžu nalézt "krále komiků"). Musela jsem si chvíli zvykat, přeci jen podoba komedie z let třicátých a začátku jednadvacátého století se značně liší. Ale právě to, že mě dokázala rozesmát i po sedmdesáti letech (což se každé současné "komedii" nepovede), je skvělý příklad toho, že bratři Marxové nezestárnou. Teď dávám jen 3 a ½*, ale myslím, že až Kobylkáře uvidím někdy znovu, svoje hodnocení změním. (09.08.2005)

Proč jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji Noc v opeře s lehce pozměněnými vtipy? Navíc prodlouženou o půlhodinu tanečních, pěveckých, či jinak nevtipných scének. Chicovo klavírní sólo bylo fajn, akorát se tolik nemuselo tolik podobat tomu z Noci v opeře – to samé Harpova hra na harfu. Holt, opakovaný vtip již není vtipem. 60% (25.07.2005)

"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky." Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80% (10.04.2011)

Moje druhé setkání s pány bratry, proti Opičárnám kvalitnější fóry v méně smrtící kadenci (= mají čas vyznít), navíc se tentokrát jen tak nevrší jeden na druhý, ale vesměs posouvají dopředu děj, i v těch nejanarchističtějších scénách, čímž za mě prudce roste faktor zábavnosti. Není to ani tak poskákané co do stylu komiky, jednotliví Marxové dělají víc legrace spolu a míň každý sám za sebe – další velké plus. Jenom škoda, že to celé pro změnu padá na zadek v pěveckých a tanečních číslech, oč výpravnějších, o to nudnějších a zbytnějších, s čestnou výjimkou All God's Chillun Got Rhythm. Celkový dojem zkrátka lepší než minule, ale ani tentokrát mě to neláká k budoucím návratům, možná k pár nejvypečenějším výstupům. ***1/2 (21.02.2019)