Lo chiamavano Jeeg Robot
They Call Me Jeeg
Režie:
Gabriele MainettiScénář:
Roberto MarchionniKamera:
Michele D'AttanasioHrají:
Claudio Santamaria, Luca Marinelli, Ilenia Pastorelli, Maurizio Tesei, Francesco Formichetti, Antonia Truppo, Salvatore Esposito, Gianluca Di Gennaro (více)Obsahy(1)
Enzo Ceccotti je zloděj, který žije v římském slumu Tor Bella Monaca. Jednoho dne skočí do Tiberu ve snaze uprchnout před policií a spadne do sudu s radioaktivním odpadem, který ho infikuje a obdaří nadlidskými schopnostmi v podobě neobyčejné síly a umění léčit. Postupně se z něj stává lidumil díky postižené dívce, která ho mylně považuje za japonského komiksového hrdinu Hiroshi Shibu, a pomalu se mění ze superzločince v superhrdinu, aby ji zachránil před psychopatickým gangsterem přezdívaným "Gipsy". (Cinemax)
(více)Videa (4)
Recenze (53)
Pro mě objev Varů. Netradiční superhero movie s hrdinou, kterému nesejde na záchraně světa nýbrž na osobním obohacení. Dokud ovšem nepotká pološílenou fanynku japonských animáků s Jeeg robotem (mimochodem v Itálii na tom kdysi ujížděli všichni), která ho přesvědčí, že konat dobré skutky je lepší. Naprosto úžasně obsazený a zahraný záporák, připomínající svou šíleností Jokera Heatha Ledgera. ()
Tohle opravdu není komedie typu Avangers, ale naopak dosti drsné drama. Není to uhlazené a není to pěkné. Místy dost jiné, dost divné, zvláštní a tvrdé. Ale celkově uchvatitelný příběh a dobře zahrané. Chtěl jsem původně hodnotit méně hvězdami, ale prostě nad tím musím přemýšlet, protože se mi to vrylo do paměti svou silnou emocionální stránkou. ()
"Ty jsi Hiroshi Shiba. Proměňuješ se v robota." Stačilo jedno setkání s roztomile bláznivou Alessiou a ze zabržděného Enza se stal hrdina. Tedy spíš týpek, který občas sroluje radiátor, přepere bankomat nebo roztrhne dodávku. To mě bavilo. I jeho soupeř Cigán mě bavil, protože byl jako stvořený pro pár facek sanitkou. Jenže Enzo je hrdina na prd, neboť je jediný pomalý mezi samými zlými a to je na zakládání fanclubu poměrně málo. ()
Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též. ()
51. IFFKV jedna z nejoddechovejsich veci letosnich Varu a film, u ktereho se neusne. Remeslna stranka bez chyb, dobre zahrano a zadny prikraslovani hlavniho (super)hrdiny. Italske akcni filmy davaji znat, ze limitujici(neamericky) rozpocet nemusi nutne znamenat nudu, vse se da dotahnout pribehem a skvelymi hereckymi vykony. Byt excentricky v Italii, znamena splynout s davem, proto jsem zral kazdou scenu s Fabianem. ()
Reklama