I dva jsou rodina

Od filmu jsem nečekal zhola nic a možná právě díky tomu jsem byl ve finále tak moc nadšený. Demain tout commence je zvláštní a vtahující kombinací komedie a sociální problematiky, která téměř ve všech ohledech funguje tak jak má. Lví podíl na tomto úspěchu má také ústřední dvojice s mimikrami Omara Sye a Glorie Colston, kteří přirozeně a nenásilným způsobem dotváří onu skvělou atmosféru celého filmu. Filmu také hraje do karet slzopudné finále s hlubokou myšlenkou o prožívání a užívání si všech malých momentů v našem životě. Nebýt tedy občasných hluchých míst, které jdou v ruku v ruce s přemrštěnou stopáží, o plném počtu hvězdiček by už nemohlo být vůbec pochyb. (16.04.2017)

Tento námet je presne vypočítaný na emócie diváka a bolo len otázkou, ako sa s tým tvorcovia vysporiadajú. Lebo mohli skĺznuť do patetického dojáku s potokmi sĺz, ale mohli z toho urobiť aj vkusnú dramédiu. Prikláńam sa k druhej možnosti, a v tom má snímok svoju silu. Omar Sy to vie, dokázal to dávnejšie, opäť ponúkol odľahčený pohĺad na vážne veci a možno pridal aj niečo z hereckého umenia. Film hraje na city, niekedy aj utečie zlým smerom, ale stále je zábavný, umiernený a vkusný. (08.05.2017)

Definitivní důkaz toho, že Omar Sy je králem dramedií se sociálním podtextem. Nedotknutelní mohli být náhoda, Samba pak štěstí, ale tentokrát už jde o sázku na jistotu. Na svojí domácí půdě tenhle chodící optimismus zkrátka vedle nesáhne. A i když se zvraty mohou zdát jako očekávané a až příliš na city hrající, vine se celým příběhem menší, ale o to důležitější, oči otevírající myšlenka o užívání si života plnými doušky. A to pak slzy pálí pořádně. (15.02.2017)

Nic proti sladkobolným dojímavým filmům, ale I dva jsou rodina jsou manipulativním a povrchním kalkulem, který je už v základech nepříjemně rozervaný mezi snahou o vážnou vztahově-rodičovskou sondu ve stylu současných evropských dramat a nevhodně zvoleným přelivem hollywoodské komediální stylizace, přičemž oba tyto protikladné přístupy se navzájem vyrušují. Výsledek je, jako by tvůrci chtěli natočit novou verzi Kramerová vs. Kramer, ale aby to na diváky působilo spíš jako Velký táta se Sandlerem, což spolehlivě ubíjí jakýkoli dojem realističnosti. První čtvrthodina je ještě v podstatě super, zbytek je však uměle působící křeč, která je na komedii příliš trpká a na drama příliš plochá, průhledná a nevěrohodná. (02.11.2017)

Kramerová vs. Kramer pre 21. storočie má svoje opodstatnenie. Voľné vzťahy prinášajú nečakané potomstvo, jeden deň ste v NY, ďalší v Londýne a potom zase vo Francúzsku, pričom "možnosti" sa nájdu všade. Západný štýl života je dnes proste iný. Že žena chodí s afroameričanom, alebo že dieťa vychováva hetero chlap s gayom, je iba prirodzený vývin spoločnosti a osobne s tým nemám žiaden problém, na rozdiel od tej spomínanej zhýčkanosti, na ktorú nakoniec doplatí iba dieťa. Ako dnes hľadať kompromisy? No nie je to ľahké. Ak film pracuje s témou modernej rodiny, tak pracuje aj so zavedenými schémami a klišé. I keď postava homosexuálneho kamaráta má svoje dosť významné opodstatnenie, ktoré som spomínal, tak jeho jednoduchá typizácia nemá potom za cieľ nič iné, iba ako priniesť do drámy humor. Že je to pekný film, ktorý chytí za srdce, to sa hádať s nikým ale nebudem. (08.03.2017)