Naprostí cizinci

Ano, i mne hned napadlo že to je Jméno po italsku. Viděl jsem představení Jméno v Studiu dva a u filmu jsem měl mírný pocit deja vu... Ale jen tou kostrou, nikoliv námětem. Naprostí cizinci jsou podobně geniálně vystavěni. Sedm přátel z toho tři páry se sejde v jednom bytě na večeři a během italské opravdu velkorysé hostiny zatímco venku probíhá zatmění měsíce začnou hrát zdánlivě banální hru. Jenže mobily jsou našimi černými skříňkami. Zaznamenávají vše, dnes už i naší polohu a kdo ví co ještě... Ze zdánlivě bláznivého nápadu se během večeře rozehraje skutečné drama, kdy blízcí přátelé a partneři zjistí, že se vlastně vůbec neznají... že žijí nějaké jiné paralelní životy než životy které jsou zaznamenávány v mobilech prostřednictvím hovorů, zpráv sms a emailů... Celé to bylo geniální a divák jen s hrůzou sleduje jak se celá večeře řítí do neskutečného průseru, protože s čistým štítem nakonec prakticky nevyjde nikdo a o překvapení zde není nouze... Všech sedm herců své role dalo skvěle, bylo prostě dokonale odladěné, nikde nic nepřečnívalo, nikde nic nedrhlo a to až do konce na který jsem byl zvědav a který jen podtrhl opravdovou kvalitu tohoto počinu. Dávám za 5 sms a jsem naprosto spokojen ! * * * * * (25.08.2017)

Konverzačka ostrá jako břitva s nápaditým koncem. A je to film o tom, jak za málo peněz získat hodně muziky. V jednom bytě se pár přátel začíná pomalu smažit pod tíhou postupně odhalovaných tajemství a lží. Atmosféra graduje, a i když nepostrádá hodně vtipné scény, je to drama charakterů. Zatímco Měsíc na obloze překrývá stín zatmění, dosavadní přátelé (ne)dobrovolně vynášejí na světlo své vlastní temné stránky. Tady se scénář hodně povedl a civilně hrající herci ho ještě umocnili. /18. 8. 17./ (18.08.2017)

Je až s podivem, že tenhle film není založený na divadelní hře... Parta velmi lidských přátel se pošťuchuje, jsou vám sympatičtí, přičemž je vám jasné, že kvůli hře na pravdu to mezi nimi půjde do loje. Poslední pohodový a překvapivě dojemný okamžik je společné focení na balkóně při zatmění Měsíce. Protože od té chvíle všechno jenom vygraduje a divák zjišťuje, že polovina z přátel má slabosti, které jejich partnerům a přátelům snadno ublíží. Pozor, režisér jejich slabosti příliš neodsuzuje a zároveň nikterak neomlouvá. Právě tenhle přístup, jako by to byli skuteční lidé, se mi na filmu líbil nejvíc. SPOILER Film říká, že nekteré věci je pro klid duše lepší nevědět. Nevěra s kamarádem, těhotenství šéfové, orientace blízkého přítele nebo manželství fungující na špatných základech ale není něco, co jde skrývat donekonečna a dřív nebo později skoro určitě vypluje na povrch. I to je ovšem důvod k zamyšlení. Film ostatně netvrdí, že tahle přátelství a manželství tu budou věčně. (25.02.2022)

Závěr čudný, ale jinak mi to sedlo jako zadek na hrnec. Vtipné, tak akorát zvrácené (přesně jako je zvrácená dnešní doba se všemi appkami, facebookem, sdílením fotek apod.) a dramatické jako italská domácnost. Mimo všechno to švitoření, smsky, jídlo a humbuk- všimli jste si, jak mají v tom obývacím pokoji nádherně zařízenou stěnu s knihami? K něčemu takovému bych se chtěla dopracovat... (22.05.2017)

Hodně aktuální téma zpracováno velmi sympatickou cestou - skrze konverzační dramedii, která umí být chvílemi velice naléhavá, ale zároveň si zachovává hodnotící odstup řadou odlehčených prvků a záměrně přepálenou vyhroceností. Závěrečný zvrat sice není hoden toho, abychom o něm vůbec přemýšleli a brali ho ve vztahu k celkovému sdělení vážně, ale průběh mě opravdu převelice bavil, s postavami jsem se rychle sžil a jen minimálně se mi v hlavě rozblikala kontrolka s upozorněním, že tohle už jsem viděl někde jinde. Jak by řekl guru české filmové filozofie Ladislav Smoljak, "Neber telefon, neber telefon, nebo se z toho zblázníš"... 75% (19.02.2017)