Naprostí cizinci

Lehkonohá atletka mezi filmy. Svěží, rychlá, zábavná a pro ostatní nebezpečná, protože jestli si na tenhle telecí nápad někdy vzpomene někdo z mých kamarádů, sehraju u stolu infarkt, mobil sežeru a zmizím. Už mám dokonce i řidiče na ambulanci - brácha říkal, že na tohle taky se*e. O neblahém vlivu telefonů na vztahy vím totiž svoje, Paolo mi teď navíc rozšířil vzdělání o varovný ukazovák, abych si dával většího majzla na náušnice. Takže holky, sorry jako, s náuškama končíme, nepotřebuju dostat do držky a vy asi taky ne. Je sice teprve květen, ale přihlášku o komedii roku vyplnili Cizinci jakoby mě znali. (19.05.2017)

Naprostí cizinci začínají jako lehká a příjemná vztahová konverzační komedie o partě dlouholetých kamarádů, kteří spolu se svými životními partnery dorazí na večírek, chtějí hodit starosti za hlavu, zavzpomínat na minulé časy a užít si zatmění Měsíce neobtěžováni ratolestmi. Vzájemné popichování a uvolněná atmosféra vedou k pošetilému nápadu odhalit své soukromí (vždyť před sebou nemáme co skrývat) a své telefonní hovory vyřizovat se zapnutým reproduktorem. Hlasy pochybujících jsou umlčeny - kdo nesouhlasí, nemá čisté svědomí. Záhy se začnou vynořovat kostlivci ze skříně, obnažovat charaktery a komunikace začíná povážlivě skřípat. Pozitivní emoce nahrazuje nedůvěra a hořkost. Komedie se nenápadně mění v moralistní drama. Je to trefné a ze života, jen mám pocit, že pro tenhle kousek platí víc než pro jiné, že je potřeba mít něco odžité, abyste si ho v plné míře vychutnali. Je to zkrátka film pro střední generaci, která ví, co to je krize středního věku. Sedla mi jak komediální, tak i dramatická rovina, navíc jsem ocenil civilnost hereckého projevu a neokoukané kvalitní herce. Je to snímek, ke kterému se ještě určitě v budoucnosti vrátím. Celkový dojem: 90 %. (06.06.2017)

Absolutní masakr, excelentní dialogovka, která mně naprosto rozebrala. Jasně můžu rozvádět myšlenky jestliže ti lidé měli takové tajemství by v realu skutečně šli s mobilama na stůl, ale právě o tom to je "já nemám co skrývat" a stačí jeden večer a vyplave tolik, že to do konce života to nejbližší nepoberou. Nebetyčné pokrytectví bylo perfektně dostřeleno při finálových scénách, to bylo vůbec jedno z nejvýraznějších zakončení v dějinách filmu. (07.02.2018)

Tak tento námet mám veľmi rád - uzavretá skupinka ľudí a tajomstvá medzi nimi, ktoré sa pomaly začnú vyplavovať na povrch... Navyše tento snímok v porovnaní napr. s filmom Carnage (2011) od R. Polanského ponúkol aj pridanú hodnotu, a síce úvahu o tom, ako veľmi a v akej miere sú už naše životy a komunikácia navzájom spojené s modernou technikou - bez telefónu ani na krok. Film o tom, čo sa môže stať, keď na jeden večer dovolíme svojim známym zdielať náš smartfón navzájom a tiež o tom, akoby to vyzeralo, keby sme na takúto nebezpečnú hru nepristúpili... Inak nezdá sa mi fér, keď niekto tvrdí, že tu na jeden večer bolo až príliš veľa konfliktov a tajomstiev, veľa sms a mailov.... A čo by ste chceli? Aby všetci pri tom stole celých 90 minút len popíjali víno, napchávali sa a nezáväzne klebetili? No to by potom teda už len bola zábava! A na druhú stranu prečo nie, šťastie aj smola majú niekedy čudnú tvár a ukážu sa práve vtedy, keď nám to najmenej vyhovuje, hlavne tá smola. Slušný nadpriemer. 80/100 (27.06.2017)

Po dlouhé době obrovské překvapení. Film, o kterém jsem ještě předevčírem vůbec neslyšela, jsem si pustila včera večer a doteď (více než 20 hodin po zhlédnutí) jsem ho nedokázala vytěsnit a stále nad ním přemýšlím. Jedná se o opravdu velmi silné drama s celkem originálním nápadem a sice trochu přehnaným průběhem (tolik kompromitujících sms a hovorů během jedné přátelské večeře?), ale zato myšlenkou, která donutí k zamyšlení a přehodnocení všech iluzí. (13.11.2017)