Sladké hry minulého léta

Jedna vagínka, pohrávajúca sa s päticou penisov. Kto jej ponúkne pravú lásku miesto chvíľkového potešenia? Tematicky to vystihuje nie len dobu minulú, ale aj časy prítomné. Kým však v minulosti stačil cit či sľuby a naplnené priania, teraz hýbu malým “trojuholníčkom” najmä korunky. Taká je doba :) Kabelky a topánky LújVitón treba, čo tam po Korone. Snímok ako taký nie je nijak dramatický, chce pôsobiť komediálne, no nesie sa na vlne nezáživna, kde nadnesene povedané, dostáva najväčší priestor cenzurovaná promiskuita. Od Herza asi najslabší film čo som videl .. (28.11.2021)

Film, který rozesměje a udržuje ve stálé příjemné náladě a očekávání, kdy dojde k první české hromadné souloži v českém filmu..:-) a ono nic. Muška, ač obklopena stále pěticí mužů, z nichž pouze jeden ji má jistou a ostatní stále jen touží, nakonec dojde k poznání, že ač touží po té jedné, opravdové lásce, nakonec je šťastná, že má tak krásnou "rodinu". (17.10.2015)

V kontrastu k událostem léta 68 působí tato adaptace jako útěk od reality k bezstarostnému užívání si. Partička zhýralých kamarádů usiluje o jednu pěknoučkou slečnu, která (snad) touží po něčem víc. V její postavě je cítit bolest a smutek, ostatní jsou mimo jejího flamendra nadržení býčci. Výtečná "impresionistická" kamera ale stěží dokáže zakrýt prázdnost filmu. (18.01.2009)

Nikdy jsem nepochyboval o Herzově schopnosti střílet svoje umělecké šípy do všech stran filmových žánrů. Pravda, některé netrefily čistý střed, ale tento zasáhl velice vzdálený terč průzračného artu a zaťal se do něj velmi hluboko. Režisér si přizval mladého slovenského kameramana Jozefa Šimončiče s neopotřebovaným okem a touhou experimentovat a to se mu bohatě vyplatilo. Artově náročný divák ve filmu nalezne rozmanité přírodní a figuriélní kompozice inspirované klasiky impresionismu a normální divák dostane lehounký, minimální příběh mladé, životem překypující pradlenky v maximalisticky vyvedené formě barev, čerstvého povětří a čistoty… (19.01.2009)

Před dvaceti lety bych na to asi koukala překvapeně, mladá a neznalá. Proto mě tehdy dostal třeba Jakubisko a jeho Vtáčkovia, siroty a blázni, aj. Dnes vidím, že je to utahané, neodvážné a neoriginální... Kdyby se každá scéna o dvě třetiny zkrátila a film se smrsknul na 22 minut, ještě i tak by byl moc rozvláčný a měl málo co říct. Impresionismus měl k opileckému chichotání a unikání před vážností a hloubkou stejně daleko jako tohle prvoplánové a většinou spíš otravné cvičení k pohlcujícímu komplexnímu filmu. Pocta ničemu a nikomu to doopravdy není a samo to taky neobstojí. *~ (24.05.2023)