Panna a netvor

K tomuto snímku jsem si našla cestu až jako dospělá, když jsem byla malá copatá, nelíbil se mi, připadal mi příliš strašidelný a nesmírně krutý.. Dnešníma očima to vnímám už trochu jinak, umím si v tom najít to, co je i pro mě, co dokážu prožít a procítit.. Zdena Studenková a Vlastimil Harapes jsou hezký filmový pár (na chvíli), ty sestry Jana Brejchová a Zuzana Kocúriková jsou ohromné dračice, no a pana Vosky je mi vždycky líto celý film.. Za zmínku stojí nepochybně působivá hudba Petra Hapky, která je v samotném závěru nádherná.. (25.12.2023)

Panna a netvor nie je žiadna rozprávka, kdeže. Žiadne "bol raz jeden/jedna/jedno..." sa nekoná. Juraj Herz si z komunistov jednoducho vystrelil a pod zámienkou rozprávky nakrútil jedinečný film, kde sa ušľachtilá empírová štylizácia ponára do neobyčajne pochmúrnych a zlovestných tieňov. Je to film pre dospelých, ktorí si dokážu vychutnať archetypálnu story podrobenú neúprosnej interpretácii prostredníctvom morbídne, naturalisticky a iracionálne orientovanej imaginácie. Dieťa - pokiaľ vôbec prežije záverečné sekundy openingu s brutálnym mordom v najklasickejšom štýle slasher hororu - ťažko ocení fascinujúcu atmosféru zmocňujúcu sa diváka ako biblický Leviathan. Ľúbostný cit je nazeraný z tých najmučivejších stránok (milostné lôžko sa stáva smrteľnou pascou - podivní démoni spúšťajú baldachýn ako veko rakvy) a erotická symbolika je až bezočivá (postava milenca je spolovice vtákom :-) Morbídna hororová nádhera číha na každom kroku - mŕtvola v lese, bahenná sopka na nádvorí, obrazy hrôzy pod vrstvou prachu. Sakrálne patetická hudba Petra Hapku podčiarkuje nevšedný majestát tohto diela. Ortodoxne kultová záležitosť, no scénu s laňou Jurajovi nikdy neodpustím. PS: Hoci netvorova maska je produktom spontánnej invencie, veľmi podobné vtáčie monštrá vidieť na obrazoch niektorých nizozemských manieristov (Frans Floris, Crispin van der Broek, David Teniers, Maarten de Vos či Frans Francken), kde obývajú desivé svety posledných súdov, zvrhnutí padlých anjelov a pokušení sv. Antona. (26.05.2007)

Pojďme se krásně bát, než z netvora stane se baleťák a panna přestane býti pannou.. Není bez zajímavosti, že Herzova romantická pohádka s hororovými prvky se z úsporných důvodů natáčela současně s jiným autorovým startérem dětských depresí a pomočování (Deváté srdce) a Jurajovi nutno přičíst k dobru, že i do exteriérových scén v lesích, co vypadaly jak sibiřská tajga po pádu meteoritu, vnesl neodolatelně děsivé kouzlo. Hlavní hybná síla filmu (Hapkův ústřední klavírní motiv), je tady sám o sobě za pět hvězd, ovšem ty "volume up" varhany z kremační síně začnou být po čase otravně ohlušující, až by z toho háral pes. Zajímala by mě gáže pana Vosky, když na začátku bylo v lese zahaleném mlhou skrytým podtextem řečeno: „Ty se hlavně starej o to, aby Voskové měli co jíst a pít..“ (02.11.2010)

Častokrát zde lze číst, že pohádka není pro děti. Horší je, že v mém případě není ani pro dospělé- už vícekrát jsem večer doma o samotě držela v ruce kazetu a moc se chtěla dívat- NELZE! Zbaběle vyčkám na večer, ve kterém nejsem sama a pak si tuhle krásu dopřeju. Výčet superlativů je dlouhý: krásná hudba Petra Hapky, každý záběr, který by se mohl stát obrazem (opravdu krásně udělaná scéna, do detailu- co záběr, skvost), hrůza úvodní scény, má velmi oblíbená chvíle, při které se jakkoli očekávaně lekám dvacet let- ruka dopadnoucí na rameno tatínka ve chvíli, kdy utrhne růži (+ úlek podpořen v tu chvíli zaznějící hudbou), výkon Václava Vosky (od začátku mne dojímá). Jako dospělou mne navíc film zaujal i pro nádherné dialogy- monology netvora- mají co říct, jsou to vlastně krásné filozofické úvahy. se kterými nelze, než se ztotožnit. Nakonec: ačkoli pana Harapese nemusím a nikterak mne neoslovuje, zde byla volba pana Herze velmi šťastná- až do závěru filmu zde herec nemůže působit mimikou, jeho dominantním hereckým projevem, kterým musí vyjádřit jakékoli rozpoložení duše, je pouze pohyb těla- logicky tak volba představitele hlavní role směřovala do řad baletních, či tanečních. (22.06.2010)

Úžasná atmosféra, exteriéry, interiéry a hudba. A vynikající Studénková s Harapesem (u Harapese alespoň jeho hlas a oči). Když to srovnám s Kráskou a zvířetem od Francouzů, tak kam se novější a bombastičtější zpracování hrabe na tenhle skvost. Pomalé, uvěřitelné sbližování ústředních postav, temná a tíživá atmosféra, prvky hororu... A s jakým málem si Herz vystačil a předčil novější zpracování o několik světelných let. (22.12.2016)