Panna a netvor

„Tvoja tvár ťa vylúčila zo spoločenstva ľudí. Tvoje ruky ťa dnes vyčlenili už aj zo spoločenstva šeliem. Až TERAZ si sám.“ O tom, akú má Herzova rozprávka PANNA A NETVOR takmer až hororovú atmosféru, som počúval celé roky. Neveril som tomu, ale nakoniec to bola pravda – v prvej polovičke je atmosféra taká ponurá, až by som sa chcel vrátiť v čase a priestore a zistiť, ako bola v čase premiéry vedená reklamná kampaň. Aká skupina divákov bola pre tvorcov cieľovou, tou, ktorú chceli osloviť v PRVOM RADE? Deti s rodinami? Tomu sa mi nechce veriť, je to asi taký rodinný film, ako Burtonov BATMAN SA VRACIA. Pravda, v druhej polovičke, kedy sa začína vzťah medzi pannou a netvorom otepľovať, hororové ingrediencie ustupujú do úzadia. No i tak nič pre deti. P.S. Celosvetovo notoricky (viď. Disneyho kreslená verzia z 90. rokov 20. storočia) známy príbeh vyšiel aj v slovenskom preklade Boženy Němcovej v nakladateľstve PRAVDA v roku 1974. (27.05.2011)

Až neskutečně děsivé pojetí již tak dosti děsivé předlohy. Juraj Herz tenhle žánr vždycky zvládal s přehledem. Vlastimil Harapes je vzhledem ke svému povolání a tělesné stavbě ideální představitel netvora a je podpořen geniálním dabingem Jiřího Zahajského.... Tenhle žánr pohádek pro dospělé, to je moc pěkná věc.... Mělo by to vznikat častějí... (16.03.2009)

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)

Už název, evokující můj strastiplný životní úděl a vlastně rutinu ( Ne, pannou se necítím), jasně vypovídá, že se bude jednat, buď o v dnešní době běžný scénář ke špatně zapíchanému pornu a nebo ...co to melu, vždyť je to na ČÉTÉ, takže tam se mnou maximálně vyjebou vypitchenou Marcelkou Augustojc, tedy jedná se o jedinou možnou alternativu a to tu, která mě dodnes donutí se odpoledne v tramvaji pomočit. Traumatizující, hororová, brutálně deprimující pohádka pro starší a pokročilé, i když kdejaký drzý harant by ji měl povinně sledovat v trestu. Hapkova muzika, panoptikum zjevů, temnota...no, já se tenkrát jako čerstvý padesátník opravdu bál, dnešní degenerace se jistě pochčije smíchy při čtení mých rozklepaných, gerontích názorů, ale dost možná jen proto, že od věčného vysedávání u komjůtru mají oslabené svěrače. Takže urine jsme si probrali a vraťme se k filmovému kusu, dovolím si mu vytknout ještě jednu maličkost, tou trivialitou je obsazení Vlastíka Fenky, neboť, pokud si dal tvůrce tolik práce s tím, že nechal Zobana namluvit někým jiným, pak se tento transexuální baletka nemusel na konci ani zjevovat....panna v té době již jistě stejně nebyl a tudíž to postrádalo jakýkoliv sysel, neboť název díla se mohl snadno přejmenovat, sám ze zkušeností vím, že trvání na čemkoliv panenském je bláhovost, snad jen s výjimkou olivového oleje. No, Herz býval kabrňák. (05.07.2013)

Žádná pohádka,tohle je nekompromisní hororová fantasy a vidět to v takových deseti letech,aspoň měsíc neusnu hrůzou.Herz dokázal jen za pomoci zvuků a famózní hudby vytvořit tak hutnou atmosféru,že člověk chvílemi ani nedýchá.A samotný netvor má na hony daleko k vypulírovanému zvířeti ze známé disneyovky (ostatně,to celý film).Je skutečně děsivý,démonický,zakletý v samotě.A jeho narůstající láska k dívce,která ho v té samotě vyruší a nenávist k sobě samému,je přímo hmatatelná a dojímavá.Jediná má výtka směřuje k podivnému konci,který nic nevysvětluje,prostě nastane a nechá diváka,aby si vše vyložil sám.Ale možná to byl ten nejlepší možný závěr.Alespoň se nic nepokazilo a zůstal jenom jeden krásný film,v naší kinematografii řekl bych ojedinělý. 90 % (02.01.2011)