Panna a netvor

Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% (05.04.2012)

Bylo nebylo, zvěř se vyvrhávala, temno bylo a Harapes se snažil tvářit jako dobrý herec a vůbec mu to nešlo. A jetli má tenhle film nějaký problém, tak je to ten, že ačkoliv se Herz snaží jako prasopes (pozor, to je agilní kříženec ohaře a paní prasátkové, nedělám humory na Harapese), tak námět prostě nestačí na 88 minut, možná by pomohlo víc dialogů, možná méně vaty, ale je to jediná vada na jinak výborně broušeném horor... Pohádce, temné pohádce. (05.02.2017)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)

// Zatraceně, moje oko už je vytrénované natolik, že poznává práci pana Herze už po pár minutách. Titulky jsem nestihl ale po prvním spatření, co se to v té televizi odehrává mě ten film zaujal. Tomu říkám pohádka dle mého gusta. Slavná předloha, na kterou se někdo koukl z trochu jiného úhlu a dopadlo to moc moc zajímavě. Takové autorské otisky nám dnes chybí a je to velká škoda. 90% (26.12.2012)

Koukám, že jsem nějak zapomněl ohodnotit tuto záležitost... Viděno po letech, zážitky jsou čerstvé tak směle do toho. Pohádka nebo horor? :-) Těžko říci. Ten úvod je vskutku nepohádkový. Ale není se co divit, když to točil Juraj Herz že? :-). Příběhu strašně pomohly kulisy opuštěného neudržovaného panského sídla. Jen stěží věřit tomu, že šlo o kulisy postavené výhradně pro natáčení filmu. No a samozřejmě je tu ještě hapka se svojí podmanivou hudbou. Ústřední melodi si myslím vybaví každý a to nemusí být ani fanoušek jeho filmových skladeb. Jediné co mi s odstupem času trochu na filmu vadí je naondulovaný Harapes s trvalou. žeů daň doby a tehdejší módy. Jak řeklo potomstvo, hečí byl princ jako netvor :-) což mně rozsekalo :-)))). Dávám za 4 v močálech uštvané laně. * * * * (05.11.2020)