Věčná Slavia

Jakožto nejvěrnější fanoušek úspěchu a největší Slávista posledních 3 let, jsem si tento dokument nemohl nechat ujít. To, co tam nyní buduje Jindřich Trpišovský s tunelářem Tvrdíkem, nad tím mi zůstává rozum stát. Po dlouhé době je v rámci českého fotbalu komu fandit na evropské scéně a konečně někdo předvádí neskutečně pohledný fotbal. Tento dokument rozhodně není jen pro Slávisty, každý si zde najde to své. Moc hezky seskládaný průlet historií Slávie napříč všemi možnými érami Československa a Česka. [80 %] (07.06.2021)

"Na nebi hvězda vychází. Jdeme dál a nic nás nesrazí. Všechno to, v co jsme kdy věřili. Stane se, a to už za chvíli. Slavie bíločervený! Slavie bíločervený!" Jestli něco Sportovní redakce České Televize rozhodně umí, tak to jsou tato retrospektivní ohlédnutí do minulosti a je jedno jestli mají deset, třicet nebo šedesát minut. Bývalá sportovní redaktorka Jana Škopková na rozdíl od předchozího randevouz s tuzemskou kopanou Naše krev je Sparta ubrala na hravosti (animované pasáže, dětští aktéři) a držela se cesty publicistického dokumentu. Co já bych osobně nejvíce ocenil je fakt, že očima autorky není Slavia pouze Peclinovský, Knoflíček, Puč, Šmicer, Bican, Košek, Svoboda nebo Plánička, ale zmiňuje se například i o anabázi Vlasty Buriana, Miroslavu Ondříčkovy a dalších umělcích nebo Řebíčkově současnoti. Chca-nechca, tohle se musí líbit i zarytému fanouškovy z nenáviděné Letné. (31.03.2016)

Naše milovaná Slavia je sice věčná, ale párkrát už to s ní bylo pěkně nahnutý - ať už vinou vlastní nebo cizí, a to (a spousta dalších věcí) je v tomhle dokumentu během pouhý hodiny stručně a celkem přehledně ukázaný. Minimálně já jsem tam narazil na spoustu zajímavostí, který mi do tý doby nedošly, třeba: Madden, Skoťák, byl první profi trenér na území Čech, a u týmu Slavie strávil 25 let (!). Už za Rakouska-Uherska byly běžný desetitisícový návštěvy, což je často i víc než dneska. Když někdy ve 30. letech Rudoši chtěli odkoupit útočníka Františka "Franciho" Svobodu, fanoušci Slavie se dali dohromady, založili fond, ze svýho přeplatili nabídku Sparty a Svoboda zůstal do konce kariéry věrnej Slavii. Vlasta Burian byl kvůli tomu naprdlej, že to sparťanský funkcionáři nezařídili, protože Svoboda byl jeho oblíbenec, a tak na truc taky přešel do Slavie - tam po dva roky ved Burianovu jedenáctku, kdy vždycky po zápase dělal nějaký svoje show, ale po kritice Svobody se zase uraženě vrací do Sparty. Potom, co si Slávisti sami obnovili (už po nucenym odchodu Bicana, už při probíhající perzekuci ze strany komoušů a už se změněnym jménem) nacistama vypálenej stadion na Letný, přišli najednou dobří soudruzi z KSČ a stadion zbourali, aby místo něj postavili Stalinovu frontu na maso - vlastní novej stadion ve Vršovicích dostali pak až po třech letech, v roce 1953. Znovuodkázání se na intelektuální, studentský a umělecký kořeny se nejvíc prokázalo po roce 1963, kdy Slavie spadla do druhý ligy - založení Klubu přátel odstartovalo renesanci, pořádaly se sbírky, akce umělců apod., nakoupilo se mužstvo, přejmenovalo se zpátky na SK Slavia a na zápase o postup do první ligy v roce 1965, ve kterym Slavia vyhrála nad Plzní 4:1, bylo 42.000 diváků (!). Ale v srpnu 1968 to bylo zase hřiště Slavie, na kterym se sjely tanky bratrský pomoci. Poslední slávistickej kanonýr byl Ivo Knoflíček, dal 21 branek - ale to už je přes 30 let zpátky. Zajímavý je i připomenutí typicky devadesátkový epizodky s Borisem Korbelem, třeba ale takovýho Řebíčka nebo Lešku, jejichž praktiky a postupy byly často taky přinejmenšim sporný, ty už dokument jako taky kontroverzní momenty porevolučních slávistickejch dějin nezmínil. Nesmyslně malý pozornosti se v dokumentu dostalo i Pepi Bicanovi - na to, že se jednalo nejspíš o nejlepšího a nejvýkonnějšího fotbalistu všech dob (po započítání protektorátnich let) a ještě k tomu velkýho člověka a charaktera, tak bych čekal přinejmenšim stejnej prostor, jako v dokumentu dali tvůrci Pláničkovi. Dokud se ale Věčná Slavia bude brát spíš jako takovej medailonek než dokument v pravym slova smyslu, tak je všechno v pořádku. (31.05.2016)

Naprosto dokonale zpracované. Poutavé vyprávění příběhu nejstaršího českého fotbalového klubu mě dokonce napínalo a měl jsem pocit, jako bych celý příběh prožíval se Slavií. Vše to bylo navíc odlehčeno mnoha úsměvnými situacemi. Dozvěděl jsem se spoustu nových informací a poznal část historie. Musím říct, že je to jeden z nejlepších dokumentárních filmů, jaké jsem viděl. Rozhodně doporučuji vidět a to přitom vůbec nejsem nějaký věrný fanoušek Slavie. (25.03.2016)

Krásny - hoc formálne nie úplne dokonalý - pohľad do pôsobivej histórie jedného z najslávnejších českých (resp. československých) futbalových klubov. Nakrútiť tak jedného dňa niečo tohto rázu o mojej milovanej MŠK Žiline, tak by som tvorcov vychválil až do nebies :-) Každopádne klobúk dole, vynikajúci nápad (i pre mňa, ako - v tomto prípade - nestranného), pri ktorom muselo zaplesať srdce nejedného "zošívaného"... (29.08.2016)