Spojenci

Veľmi pekne poňatý príbeh o dvoch ľuďoch, ktorých postretla láska v tú najnevhodnejšiu dobu. Vojna ako taká totiž neničí len materiálne, hmotné veci, no najmä city či šťastie, ktoré môže byť v mnohých prípadoch na dosah, no zároveň na míle vzdialené. Naozaj som milo prekvapený, ako na mňa tento vojnový, romantický snímok, obohatený o špionážnu story zapôsobil. Palček hore všetkým zúčastneným ... (13.02.2017)

Spojenci mě čapli a nepustili, co bych víc chtěl? Možná aby si Marion svůj nejbáječnější den života nepředstavovala tak, že se půjde nacápnout na deku k vraku válečného letadla. No ale to si už my dva vyřešíme v soukromí, teď ještě něco k Braďákovi - jestli to vážně nebyl on, tak mu ta plastová figurína byla minimálně hódně podobná. Jako padesátník vypadá tak přirozeně, že být průvodčím ve vlaku, dám mu studentskou slevu a ani nebudu chtít vidět průkazku. Akčních nábojů mohl Robert sice přidat o něco víc, ale kdo taky dneska potřebuje vidět mečování i v kině? Válečná konverzačka s kvalitní základnou. (03.02.2017)

Fajn, hodne fajn, bavilo ma to, ale čakal som aj tak trošku viac od Zemeckisa. Miestami mi to prišlo dosť rozťahané, hlavne v úvode, postavy až tak moc nezaujali a akcia tiež moc toho neponúkla, kedže to akčný film ani nieje, za to keď sa poriadne rozbehne príbeh, konečne film naberá na obrátkach a dostaneme skutočne pútavé finále. 80% - 4* (02.04.2017)

Panenko Marja, co se to děje s tím Bradem? Čím dál tím víc mi připomíná toho Branda ve smyslu, že taky vypadá, že se fyzicky rozpadá a přestává vypadat jako opravdový člověk. Asi se na něm venkovně taky začíná projevovat to vnitřní šílenství. Každopádně, film má pěknou výpravu, hezkou kameru, napínavou hudbu a Augusta Diehla, jak si zase hraje s kartami, ale nemá duši. (25.02.2018)

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)