Spojenci

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)

Nakoniec sa mi to páčilo. Chvíľu som dokonca uvažoval nad hodnotením 4*. Ale, bože, ako len mne sa do Spojencov nechcelo! Neoslovila ma zápletka, neoslovilo ma meno režiséra a rozhodne ma neoslovili herci. Úvod bol skutočne hrozný: takú nudu, akú Zemeckis (napriek pár samopalom) rozpútal (v inak atmosférickej Casablance), som už pekne dlho nevidel. Potom to začalo byť čudné, dej skočil o rok dopredu a odohrával sa v Londýne, no až vďaka istému nečakanému (trailery som ignoroval) twistu film získal napätie a začal ma baviť. Skutočne ma zaujímalo, ako to vlastne je. Možno som nad tým ale premýšľal až príliš, pretože som zistil, že keď ju tak neuveriteľne miloval, prečo vôbec niečo písal na papierik. Ale OK, nebudem sa v tom vŕtať. Ku koncu to začalo byť vyložene zaujímavé, hoci akčná návšteva Francúzska tomu, paradoxne, skôr ublížila (ako keby tu bola len kvôli producentom, ktorí sa zhrozili nad tým, ako málo akcie vo vyše dvojhodinovej snímke je... čo ale nedáva logiku, lebo hlavným producentom bol Zemeckis). Ku koncu možno došlo aj na nejaké tie slzičky, čo vám budem hovoriť. Diváci boli zmätení, snímka stála fajnových 85 miliónov, no na celom svete ich nezarobila ani 12O. (23.03.2017)

Herci mají potřebné charisma a schopnost opanovat plátno, což je v tomto filmu extrémně důležité. Cotillardová v dobových kostýmech a s naondulovanými vlasy a padesátník Pitt s tvářičkou jak dětská prdelka vyzařují glamour a eleganci. Druhý jmenovaný však zažil největší slávu v 90. letech a film se z něj snaží udělat hvězdu z poloviny minulého století, ale to je aura, kterou hezounek Pitt nikdy neměl./// Zemeckis za pomoci velice solidních triků oživuje domy a ulice Casablanky. Film však utíká od válečného dramatu k melodramatu (scéna porodu), zcela opouští akční žánr a přechází ke špionážnímu dramatu. Spojenci jsou žánrově dosti pestrým filmem, ale je to spíše negativum, neboť prolínání různých módů nepůsobí promyšleně a nedovoluje se soustředit více na jedno téma či plně využít žánrové konvence. Chvíli totiž sledujeme psychologické drama o manželské (ne)důvěře, jindy se Zemeckis v zjednodušující zkratce, která je jen neobratnou sociologickou sondou, snaží vykreslit dopady války na lidi nebo vyloženě násilně vsunout alespoň nějakou akci (kromě atentátu je ve filmu pouze jedna přestřelka). Zemeckis celkově doplácí na scénář, jehož tempo má zásadní nedostatky./// Ve chvíli, kdy se snímek blíží ke svému vyvrcholení a kdy zjišťujeme, jak důležitá je otázka partnerské důvěry, tušíme, že nepřijde sladký happy end, ale není zde ani překvapivá pointa či výrazná replika. Spojenci jsou nesmírně neinspirativní z hlediska režijního pojetí a chybí jim nějaké ozvláštnění. Nefungují ani na emoční rovině příběhu, takže selhávají i jako současný pokus o novou romantickou klasiku, který navíc postrádá i humor. [Kino] (10.12.2018)

We´ll always have Hampstead.. Spojenci nejsou vycizelovaný, válečné pozadí i oči ždímající masterpiece ala Anglický pacient, přesto mě Zemeckis dostal. Pozvolna budovaným napětím kolem hledání pravdy i strohým, pravděpodobným a zasraně emotivním koncem. Snad to bylo i tím dlouhým marockým prologem, ale ještě nikdy jsem si nepřál slyšet Marseillaisu tak jako teď.. (10.04.2017)

Zjednodušujúce určite, ale v pekných šatoch retro-hollywoodu, ktorému sa to ľahko odpúšťa. Prekvapivo negíčové, napínavé až mrazivé, už samotnou atmosférou temnej doby, do ktorej je ICH PRÍBEH zasadený. Perfektne zrežírované, s chladnou profesionalitou, bez tlačenia na emócie, ktoré by sme od Zemeckisa čakali. A bez veľkých ľúbostných motívov, ktoré by sme čakali od Silvestriho. Pretože takto parádne napísaný scenár s tak silným PRÍBEHOM nič z toho nepotrebuje. Ten záver ma úplne rosekal. (08.02.2017)