Spojenci

Spojenci mě čapli a nepustili, co bych víc chtěl? Možná aby si Marion svůj nejbáječnější den života nepředstavovala tak, že se půjde nacápnout na deku k vraku válečného letadla. No ale to si už my dva vyřešíme v soukromí, teď ještě něco k Braďákovi - jestli to vážně nebyl on, tak mu ta plastová figurína byla minimálně hódně podobná. Jako padesátník vypadá tak přirozeně, že být průvodčím ve vlaku, dám mu studentskou slevu a ani nebudu chtít vidět průkazku. Akčních nábojů mohl Robert sice přidat o něco víc, ale kdo taky dneska potřebuje vidět mečování i v kině? Válečná konverzačka s kvalitní základnou. (03.02.2017)

Netušil som, že niekedy uvidím film, kde bude hrať dvojica Pitt-Cotillard, a ja sa budem každých 20 minút pozerať na hodinky... Hlavným nepríjemným prekvapením bol scenár, ktorý vôbec nemal schopnosť postavy divákovi priblížiť, nechával ich kontraproduktívne záhadné, a vo fáze, keď už malo dôjsť k emóciám, už bolo na odhalovanie duší neskoro. Herci hrali jak o život, ale ten film bol z vnútra prázdny. Tej prázdnote najviac prispela vyumelkovanosť dokonale nastavených záberov. Tipický film, ktorý už nikdy nebudem mať potrebu vidieť znovu. (26.01.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

Panenko Marja, co se to děje s tím Bradem? Čím dál tím víc mi připomíná toho Branda ve smyslu, že taky vypadá, že se fyzicky rozpadá a přestává vypadat jako opravdový člověk. Asi se na něm venkovně taky začíná projevovat to vnitřní šílenství. Každopádně, film má pěknou výpravu, hezkou kameru, napínavou hudbu a Augusta Diehla, jak si zase hraje s kartami, ale nemá duši. (25.02.2018)

Taxe se nám Robert Zeměpis rozhodl po letech opět tak trochu Vykasat Blanku a pod sukní ji nasnímal veskrze nevzrušujícího, průměrného a sterilního bobra, který je však na druhé straně docela esteticky snesitelný, méně otravný než tolik homopřeceňovaný cajdákoidní originál a hlavně neuráží svou kýčovitou pičiditou, jakou Bobík s gustem předvádí posledních 14 let. Prostě takové suché, řemeslně dokonalé prázdné nic, po jehož skončení máte pocit, jako byste čuměli na chirurgicky perfektně vymodelované pohlaví čerstvě přeoperovaného transvestity. A tak jen pokrčíte rameny, řeknete hm a poohlédnete se po nějaké autentické rajcovní kundě. V případě, že vás mé nesmírně sofistikované filmově teoretické termity dostatečně neobohatily a nevzdělaly, rozhodně si přečtěte zdejšího nejpomazanějšího bukanýra Bludmana. Přesně takhle to dopadá, když na tu operaci nemáte prachy, a tudíž vám ten „retronoár předinstancovaný“ čurák chca nechca zůstane. (08.02.2017)