Hluboký spánek

A to já si užil především všudypřítomný šovinismus a sexuální napětí mezi alfasamcem a jakoukoliv sukní, macho týpky a macho dialogy a pitvořící se zlosyny a elegantní highclass zlosyny a šroubovanou - až groteskní - řeč těla a všudypřítomná cigára a smál jsem se tomu a bylo to fajn. Detektivní zápletka jako z pera Agathy Christie mi byla vlastně fuk. (21.07.2015)

Pokud se začne mluvit o žánru noir, Hluboký spánek je jedním z titulů, které se filmovému fanouškovi vybaví nejdřív, dalo by se říci, že to je dokonce výkladní skříň žánru. Přitom to není typický zástupce černé série, k noiru patří trpké konce a partnerská míjení, Hluboký spánek má na noir příliš optimistické vyústění. Film navíc oslabují dva nedostatky. Výslednou podobu ovlivnila cenzura, která nerozdýchala homosexuální vztah dvou záporných postav a cudně zamlčela i podstatu nelegální činnosti v Geigerově knihkupectví - tedy výrobu a distribuci pornografických materiálů. Tím se ovšem ztrácejí motivace a vazby důležité pro pochopení příběhu. Nedostatky má i scénář, který kupříkladu nemá žádné vysvětlení pro vraždu šoféra. Ikonický status ale Hluboký spánek nezískal omylem nebo zadarmo. Chemie mezi Bogardem a Lauren Bacall funguje skvěle a dala by se uvádět jako příklad ideálního filmového partnerství. Bogardovi role Marlowa sedla, typově se do ní hodil vizáží i intonací, navíc měl smysl pro ironii a dokázal svého detektiva v příhodnou chvíli lehounce shodit. Režisér měl cit pro atmosféru a filmové řemeslo ovládal znamenitě. Nebyl to sice žádný hledač nových cest, ale chápal, co v žánru funguje, jak to správně nadávkovat a použít. Spletitost příběhu a přítomnost hvězd pak pomohla zakrýt nedostatky scénáře. Celkový dojem: 85 %. (20.07.2017)

Pokud mi někdo k příští projekci nakreslí graf, tabulky, popisky a u každého jména postavy v průběhu celého filmu dodělá tagy, které mi postavu identifikují, pak se možná v celém tom šíleně překombinovaném příběhu alespoň trochu vyznám. Noir by to byl moc hezký, ale opravdu jsem měl celé 2 hodiny potíže s tím poznat kdo, s kým, jak a proč. 6/10 (23.01.2017)

Ještě před tím, než jsem viděl jakýkoliv film-noir, a znal jsem jména Chandler a Marlowe jen z doslechu, měl jsem určitou představu o tom, jak tento žánr asi vypadá v praxi. Shlédnutím Hlubokého spánku se mé představy potvrdily. Bogart v klobouku a baloňáku, ostře řezané obočí Bacallové lemující její hypnotizující pohled – to jsou věci, které v dnešní době symbolizují to, co si představujeme pod slovem film-noir. Oproti jiné „bogartovce“, Maltézskému sokolu, má Hluboký spánek trochu méně komplikovaný děj (přinejmenším je jasné, na které straně stojí hlavní hrdina:-) ), přesto jsem ale chvílemi tápal. Tyhle filmy ze 40. let mají ohromnou sílu člověka chytnout a podržet si ho až do konce. Jste okouzleni krásnými, skvěle hrajícími lidmi, rafinovaně vtaženi do děje složitými vztahy mezi postavami, překvapováni nečekanými zvraty. Osobně mám radši „sokola“, u takto kvalitních filmů je ale srovnání téměř nemožné. (09.06.2006)

"V tomhle městě je spousta bouchaček a tak málo rozumu." Namazaného Filipa Marlowea mám rád. Je to rozený hláškař, který lidi dělí na ty, co mají nebo nemají pinďoura. Těm, co mají pinďoura, bere bouchačky, seznamuje jejich nosy se svou pěstí a občas je sportovně nechá, aby si taky bouchli. Ovšem těm, které pinďoura nemají, způsobuje pouze vlhnutí kalhotek. Takový je to chlapák a mě na něm nejvíc bavilo, že výplatou honoráře případ nekončí. Tak to má být. Je s ním zkrátka zábava a já jsem se do těch jeho černobílých holek zamiloval. A je mi jedno, jestli mi půjčí Vivian, Carmen, Agnes, prodavačku v knihkupectví nebo tu taxikářku, protože pak by se žádný hluboký spánek nekonal. (11.02.2018)