Po strništi bos

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

Cekal jsem teda vic. Natoceny to je samozrejme skvele, co taky cekat jineho od Sveraka, tady vyrazne cni nad ostatni ceskou produkci, ale to je tak vsechno. Problem je, ze tu neni zadnej pribeh, ne ze by treba takova Obecna skola nejakej zasadnejsi pribeh mela, ale drzelo to pohromade, tady se film rozpada na sled obcas lehce vtipnejch, obcas lehce dramatickejch a vetsinou hlavne nostalgickejch scenek, kde ale ani o jedny nemuzu rict, ze bych si ji par dnu po skouknuti jeste vybavil. Co se tyce hercu, herecka sestava se podarila sestavit silna a vsichni jsou fajn, jen nemaj moc co hrat. No a co se tyce detskejch hercu, hlavni hrdina jeste jakz takz jde, ale ostatni jsou prehravajici blbecci. Chapu, ze z kraticky knizky, ktera je sledem vzpominek, se asi nedalo vystavit nejakej silnej pribeh, ale mozna, kdyby to napsal starsi Sverak, bylo to o nekolik urovni vejs. Film jsem dokoukal, nenudil jsem se, ale znova ho videt nepotrebuju. (02.01.2019)

Když vezmete už jednou vylouhovaný pytlík z čaje, strčíte jej do hrníčku a zalijete znovu vroucí vodou, výsledek prostě nebude mít zdaleka stejnou sílu, jako poprvé. Díky zdejším ohlasům, přinejlepším rozpačitým, jsem si nastavila hladinu očekávání ohledně "Po strništi bos" kamsi pod úroveň svých rozvrzaných kolen. To je velmi dobrá technika, při které divák nemůže být zklamán a často dochází k milému překvapení. Takže jsem si docela užila návštěvu doby, co mohla být opravdu krásná, kdyby jeden zasraný malíř pokojů neměl přehnané mocenské ambice. Svěrákův scénář sice působí dojmem, že vznikl na útržcích hajzlpapíru, z nichž část byla použita a spláchnuta, film je jaksi nekompaktní ve více ohledech, ale vlastně nemám nutkání se do něj ostřeji navážet. Nenadchnul, leč několik scén bylo docela fajn... žíznivému holt stačí i čaj druhák z popraskaného hrnku a já v posledních letech moc filmů neviděla. Mám sklon zastávat se slabších, dám laskavých 70%. (04.01.2019)

Jan Svěrák zahazardoval a příběh svého otce natočil podle vlastního scénáře. Nesourodost témat a absence dramatičnosti pak vede k tomu, že jsme dostali horší kopii Obecné školy, která očividně plýtvá talentem před i za kamerou, ale aspoň potěší technickou suverenitou a příjemnou atmosféru. Chtěli jsme však mnohem víc. (24.08.2017)

Silné zklamání. Bohužel jsem nucen s lítostí konstatovat, že Jan Svěrák upadl do uměleckého kómatu a svým nejnovějším snímkem nepřináší nic nového. Líbivé obrázky, ale jinak kolem toho všeho dost prázdno. Atmosféra protektorátu prakticky nulová, děj totálně rozpadlý a herecké výkony s výjimkou fantastického Oldřicha Kaisera takové nijaké. Problém je taky v humoru - je dost nucený a používaný na sílu, aby tam byly jakože vtipné situace. Přitom jiný Svěrákův film z druhé světové války Tmavomodrý svět (2001) patří k tomu nejlepšímu, co od roku 1990 v naší kinematografii vzniklo. O to je to zklamání bohužel větší. (Viděno v podobě předpremiéry na LFŠ v Uherském Hradišti.) (06.08.2017)