Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Točení filmů podle skutečné události je záludné. Největší slabinou je, že v 90 % víme, jak to dopadne. Tady je zřejmé, že hkavním zadáním je zrodit hrdinu. Dřív jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby ukázali nesmyslnost války. Dnes mám podezření, že se točí, protože se diváci i režiséři vyžívají v masarkujících scénách, kde se rozprskávají končeniny a krev stříká proudem. Méně se někdy více. Stačilo by méně patosu, méně masakrování a špetka humoru. (16.11.2019)

Non Metal Jacket. Přeskočíme-li pro další vývoj příběhu potřebnou expozici virginského prosťáčka, co by od jisté doby neublížil ani japonské mouše, dostane se nám kostry Kubrickova kultu. Příprava rekrutů na peklo války a oddělování slabých článků řetězu buzerací je ozvláštněna konfliktem hrdosti hlavního hrdiny s armádní mašinérií. Dobře se na to dívá, divák si klade nevyhnutelné otázky a jako bonus se seržant V.Vaughn snaží přiblížit vytříbené rétorice seržanta R.L.Ermeyho (pochopitelně marně). Jenže znáte to, jak je to ve skutečnosti - lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Příjezdem na Okinawu se Gibson utrhne ze řetězu a začne to tam sázet. Brutální naturalismus vyhřezlých orgánů, který nezná míru ani opodstatnění, triviální působení na strunu sentimentu, patos uliček slávy a religiózní jinotaje. Vzhledem k tématu chápu přítomnost těchto aspektů, příčí se mi však způsob jejich podání.. Adventista sedmého dne, který chytl do ruky zbraň, jen aby z ní vyrobil improvizovaná nosítka. Pacifista v Pacifiku, který pod palbou zachránil desítky životů, píchal morfium Američanům i Japoncům a kdyby šel kolem Bela Lugosi v kostýmu Drákuly, píchne mu ho taky. Záchranářské aktivity desátníka Desmonda Dosse jsou bezesporu úctyhodné, ale proč se jich musel chopit zrovna režisér, který má na zpracování podobných kronik heroismu jen hrstku předností a hromadu nedostatků..? (19.01.2017)

Gibson vás rozemele. Vytasí se z romantickou pohádkou o lidských hodnotách a pak přepne na peklo. Dossův příběh začíná hodně staromilsky, vyrůstání, základy víry v Boha k tomu komplikovaný vztah s otcem (fantastický Hugo Weaving), veteránem z první světové války a opilcem. Romantická linka je precizně zvládnutá, něco mezi Forestem Gumpem a Statečným srdcem, což je přesně to co příběh potřebuje. Cvičák je malinko zkratkovitý, ale jakmile rota položí nohu na Okinawu bude vám to jedno. Gibson se s tím nepáře a servíruje realitu v té nejkrutější možné podobě. Válka je v jeho podání strašlivá, syrová a velice realistická, ale cit se kterým točí jí dodává punc krásy. Kompozice obrazu je fantastická až neuvěřitelná, stejně jako to co sledujeme. Hrdinné přesouvání zmrzačených kámošů Dosse, zachraňování životů... někdy i Japonských, skrývačky v tunelech a jatka. Výborné herecké obsazení, kterému vévodí Garfield (skvělý balanc mezi jednoduchým farmářem a silně věřícím hrdinou) odvádí tu práci, která se od nich čeká. Tenhle film bychom možná nedostali, nebýt Gibsonova hollywoodského pokání a to by byla sakra škoda. Teď ho chceme zpátky v plné polní a doufám, že opráší ten Vikingský krvák co měl točit s DiCapriem. (14.11.2016)

Na jedné straně poctivé drama ze staré školy, na té druhé velmi kontaktní a syrový kus. Nicméně platí, že Mel je starej sadista, který si libuje v rozpůlených tělech a vnitřnostech. Mezi námi mi hodně vadí, jak to s ním dopadlo. Chlapík, který nám předložil několik ikonických postav, si vybral v soukromém životě několik slabších chvil a studia ho ve velkých projektech tak nějak nechtějí. Takže pauzíruje, občas se někde objeví, ale žádná sláva to není. Jeho válečné inferno je nicméně sebejistou poctou jednomu osudu. A to přes hodinu nevidíme žádnou akci. Hrůz boje na Okinawě si však užijeme dosyta. Do války šli tehdy všichni. On nechtěl chybět a nechat za sebe bojovat druhé. Ač se čerstvě zamiloval (roztomilá Teresa Palmer), tenhle člen Církve adventistů sedmého dne chce mezi bojujícími běhat s morfiem a beze zbraně. A to je v armádě sakra problém. Nakonec tenhle pacifista zachrání přes sedm desítek zraněných. Zůstal totiž v ostřelovaném prostoru a snášel jednoho zraněného po druhém k okraji útesu. Odtud je ručně spouštěl na lanech do bezpečí. Předchází tomu nelítostná, děsivá a atmosférická vřava, velmi zručně natočená. Orgie kaskadérů jsou nesmírně promakané. Vesnický prosťáček s nablblým (ale nakažlivým) úsměvem Andrew Garfield znovu dokazuje, že hrát sakra umí, moc mě ještě potěšil spolehlivý Hugo Weaving. Na druhou stranu si přiznejme, že příběh je velmi prostý, řada scén až moc „připravených“, hlavní hrdina až moc velký klaďas, protivníci až moc hloupí (proč Japonci neshodili ten provazový žebřík?). Nad vším však bedlivě dohlíží sám silně nábožensky založený Gibson, který to má pořád v sobě. (12.11.2016)

Hacksaw Ridge má prekvapivo pokojný začiatok, ktorý je fajn najmä vďaka Garfieldovi a dominantnému Hugovi Weavingovi. Výcviková časť dojemná, zábavná i zaujímavá. Následne vypukne krvavé inferno. Nedrží pokope. Počas výcviku spoznáme plno postáv, z nich mnohé sú rozprášené. Vo výcvikovej pasáži sa bijú humorné scény s tými, v ktorých je hlavná postava brutálne šikanovaná. Vince Vaughn a Sam Worthington ma nepresvedčili. Síce sa snažia, ale nie sú dobrí, čo ma u odjakživa mdlého Worthingtona neprekvapilo, ale trocha ma to zaskočilo u Vincea, ktorého mám rád. Akonáhle sa začne boj, je to síce nadpriemerne zvládnutá práca, ale už po pár minútach stagnuje a upadá do monotónneho voľnobehu. Pri stej odletenej hlave a osemdesiatom štvrtom zachránenom som sa pristihol pri tom, že sa začínam nebezpečne nudiť. A klišé etuda so zachráneným Japoncom tomu tiež nepomohla. Koniec je potom vyložene patetický. V neposlednom rade nie som fanúšik vojenského prostredia a všetkého, čo k nemu patrí. Vojna je zvrátená a desí ma každý, komu sa páči. Zaujímavé je i to, že celá pasáž, v ktorej mal hrdina (pravdepodobne?) podstúpiť zdravotnícky výcvik, vo filme nie je (!). (18.03.2017)