Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

Moc dobrý film, který se mi opravdu líbil, přesto jsem se chvílemi neubránil úsměvu. Gibson obratně balancuje na hraně patosu, kdy v klíčových zachraňovacích scénách hraje správná heroická hudba a vnitřní hlas hlavního hrdiny se obrací k bohu. Funguje to, protože Desmonda Dosse známe z civilu, víme že je to sympaťák a správnej kluk...ale stejně jsem si tam, nevím proč, furt představoval scény jak ze Žhavejch Výstřelů. Přišlo mi, že si to o to úplně říká, když už tam asi po desátý zvolával "Bože, dovol mi zachránit dalšího, a dalšího, dalšího, dalšího" a běhal tam v dělostřelecký palbě, kopal si ve zpomalenym záběru s granátem, jak s hakisákem, ale úplně nejvíc bylo jak táhnul Vince Vaughna na tý celtě a ten kosil japončíky. Říkám, super film ale jestli si něco zasluhuje parodii, tak tohle. (26.11.2016)

Po oproštění se od prvotního haló musím uznat, že Mel Gibson vytvořil působivý válečný film s naprosto fantasticky natočenými akčními scénami. Opravdu mě kromě Vojína Ryana nenapadá válečný film, který by měl tak přehledné a efekt(iv)ní záběry z válečné vřavy... Samotný příběh nepochybně je trochu přitažen za vlasy, ale kupodivu nepůsobí hloupě a ani neubírá filmu nic na jeho jakš-takš realističnosti. Osobně mám samozřejmě největší problém s náboženským rozměrem filmu, ale snažím se to překousnout, protože chápu, že dříve byli lidi zkrátka hloupí. :) 8/10 (29.01.2017)

Gibson vás rozemele. Vytasí se z romantickou pohádkou o lidských hodnotách a pak přepne na peklo. Dossův příběh začíná hodně staromilsky, vyrůstání, základy víry v Boha k tomu komplikovaný vztah s otcem (fantastický Hugo Weaving), veteránem z první světové války a opilcem. Romantická linka je precizně zvládnutá, něco mezi Forestem Gumpem a Statečným srdcem, což je přesně to co příběh potřebuje. Cvičák je malinko zkratkovitý, ale jakmile rota položí nohu na Okinawu bude vám to jedno. Gibson se s tím nepáře a servíruje realitu v té nejkrutější možné podobě. Válka je v jeho podání strašlivá, syrová a velice realistická, ale cit se kterým točí jí dodává punc krásy. Kompozice obrazu je fantastická až neuvěřitelná, stejně jako to co sledujeme. Hrdinné přesouvání zmrzačených kámošů Dosse, zachraňování životů... někdy i Japonských, skrývačky v tunelech a jatka. Výborné herecké obsazení, kterému vévodí Garfield (skvělý balanc mezi jednoduchým farmářem a silně věřícím hrdinou) odvádí tu práci, která se od nich čeká. Tenhle film bychom možná nedostali, nebýt Gibsonova hollywoodského pokání a to by byla sakra škoda. Teď ho chceme zpátky v plné polní a doufám, že opráší ten Vikingský krvák co měl točit s DiCapriem. (14.11.2016)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)