Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Gibson točí filmy o brutálnom násilí. To je vždy jeho hlavná téma, jadro rozprávania, to ho ako tvorcu vždy zaujíma prvé. Takto sa rúbali Škóti s Angličanmi, takto Rimania rozsekali Krista, takto vyzerali mayské obetné rituály a takto vyzerali jatky počas vojny s Japoncami v Pacifiku. Akcia a brutalita sú preto vždy prvotriedne režijné remeslo. Tá omáčka okolo mu niekedy funguje viac, inokedy menej. V Hacksaw Ridge sa divák musí nejako preniesť cez úvodnú polhodinu s rodinným životom (ktorú zachraňuje skvelý Hugo Weaving) a romantikou (ktorú nezachraňuje nič). Potom už príde výcvik, ktorý je výrazne lepšie zvládnutý (scenáristicky, herecky, akokoľvek). No a potom Gibson naštartuje mlynček na mäso a už je to až do konca krasojazda, v ktorej prekvapivo dobre funguje aj pátos či sem-tam ľudský alebo dokonca lyrický moment. Chcel by som, aby Gibson natočil McCarthyho Krvavý poludník. (21.01.2017)

Už tak fascinující příběh Desmonda Dosse se pod rukama Mela Gibsona změnil ve stoprocentně působivý protiválečný film, který od začátku do konce velmi přirozeně a bez jediného škobrtnutí či snad klišé plyne a s divákem si dělá doslova co chce. V první půli sledujeme Desmondovo odhodlání narukovat a přejeme mu, ať se to navzdory všemu a všem podaří. Ve druhé polovině s ním prožijeme nesmírně sugestivní válečné peklo a nechápeme, co může člověka přimět k tomu, aby se do něj vrhl dobrovolně (mimochodem kdo tvrdí, že první polovina je pro ženy a druhá pro muže, ten musí mít vážně jednoduchý život). Všichni herci jsou skvělí, režie nápaditá, scénář není žádná rychlokvaška a moc se mi líbila také hudba. Český podtitul filmu "Zrození hrdiny" je ale zavádějící, protože o hrdinství, které má spoustu podob, tady až tak nejde. Jde o přesvědčení, odvahu a víru v to, že dobré věci se přece nemůžou přestat dít ani na tom nejhorším místě na zemi. (12.11.2016)

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

Kdyby tenhle kousek nerežíroval v Hollywoodu nenáviděný Mel Gibson, tak si myslím, že to s Arrivalem může hravě soupeřit o post nejlepšího filmu roku i na oscarech. Takhle Hacksaw Ridge zůstane pouze v našich srdcích. Za mě skvěle obsazený syrový megabiják s nejimpozantnějšími a snad i nejkrvavějšími záběry probíhající války, kde všecko funguje jak má, Andrew Garfield je naprosto strhující a fantastická hudba jen dotváří obličej dokonale vysoustruženého kousku ještě za not zesnulého Jamese Hornera. Co do velkoleposti to má hodně společného s Malickovým opusem Thin red line než Saving private Ryan a musím říci, že se tento méně známý konflikt na Okinawě z konce války povedlo vykreslit dokonale. EDIT : Jsem rád, že vzal Mela Hollywood na milost, snad ještě ukáže, čeho je schopný...9/10...[11.12.2016_Cinema City_Zličín] (12.12.2016)

Mel Gibson naozaj vie vyrobiť kvalitné historické filmy založené na skutočných udalostiach. Dokazuje to znova a znova. Na kvalitne odpracovanom projekte sa podpísalo aj veľa skvelých hercov, Mel Gibson má na ne skrátka čuch. Drsného vojenského seržanta si zahral Vince Vaughn, ktorý ukázal, že nepatrí len do jednoduchých komédií. Vo filme je veľmi výrazná vizuálna stránka. Tá podtrháva hrôzy vojny a utrpenie vojakov. Je celkom zrejmé, že režisérovi s tým pomohla dnešná moderná technológia. To platí zvlášť pre výbuchy a výstrely, ktoré sú na vojnovom bojisku tak časté. Aj cez to však dokázal stvárniť kľúčové momenty realisticky a tak, že pôsobili dobovo. Niektoré scény z bojiska, kedy majú vojaci odtrhnuté končatiny a z tela im vyliezajú útroby, môžu pôsobiť až príliš realisticky a kruto, ale je jasné, že to bol presne zámer. Špeciálne efekty sú dotiahnuté do takej dokonalosti, že film skoro pôsobí ako akási klasika z 80. či 90.rokov. A to je celkom určite pre dnešnú dobu úplne unikátna vec. (08.09.2019)