Konec agenta č. 312

Československá televizní komedie natočená podle povídky J. Haška (1883-1923) popisující situaci před pražskou návštěvou císaře Františka Josefa I. Vrchní policejní rada Hakl (Č. Řanda) se snaží předejít nežádoucím provokacím a krátkodobě uvěznit všechny problematické osoby. Největší nebezpečí poklidného průběhu mocnářovy návštěvy představovalo uskupení literátů v redakci časopisu Komuna v čele s Jaroslavem Haškem. Kvůli zastavení protirakouské činnosti těchto redaktorů donutí svého podřízeného, inspektora Špinku, aby se vydával za italského revolucionáře a potají v jejich redakci zanechal kompromitující tiskoviny. Nebohého inspektora, jehož provokativní kulišárna vyšla záhy najevo, ztvárnil J. Kemr a jeho excelentní výkon patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celého krátkého, pouze pětačtyřicetiminutového filmu. V rolích redaktorů se ukázali V. Hašek, J. Libíček, P. Štěpánek a velmi zajímavý M. Nesvadba a budoucího autora nejznámějšího českého humoristického románu představoval V. Menšík. Bohužel výkon pana Menšíka mě příliš nepřesvědčil, neboť hrál spíše sám sebe a figuře známého českého bohéma se nepřiblížil. Nadprůměrné hodnocení této krátké komedie V. Hudečka se slušnou dobovou atmosférou tak náleží zejména díky jedinečnému a nenapodobitelnému J. Kemrovi. (17.03.2018)

Vladimíra Menšíka, který hraje Jaroslava Haška zcela zastínil a jako uragán rozmetal fenomenální výkon Josefa Kemra v roli agenta Špinky. To, co předvádí na plátně je neskutečný příval energie, grimas a humoru, jenž Haškovu povídku vyzdvihuje do nebes. Důkaz, že takový herec se už nikdy nenarodí. Ovšem i ostatní kolegové včetně Menšíka - to je taky radost pohledět! Jan Libíček, Vlastimil Hašek, Miloš Nesvadba jako Haškovi redakční kolegové, nebo Čestmír Řanda v roli policejního rady a František Filipovský jako radního pohůnek komisař Slavíček, nebo Soběslav Sejk hrající policajta. Typický Haškův nezaměnitelný sarkastický a satirický humor umně natočil Václav Hudeček. Vynikající zábava a pro haškology povinné shlédnutí. (13.07.2019)

“Podívejte se, koho tady máme před sebou. Obdivuhodně bezcharakterního člověka. Který ovšem plní pouze svojí hnusnou čestnou povinnost… Která vychází z přísahy, kterou složil za padesát zlatejch, nemejlím se?, měsíčně. Koho máme před sebou? Úpřimnýho ničemu a lumpa.“ U téhle inscenace Haškovy povídky jsem se trochu zamyslela, jaký byl vlastně Hašek člověk. Skutečně to byl takový bohém, jak se obecně tvrdí? V jednoznačně kladném hodnocení tohoto dílka mě zpočátku zviklala Snorlax, která mluví o nepochopení Haška. Díky ní, jsem inscenaci sledovala opravdu pozorně. A došla jsem nakonec k závěru, že Hašek by byl především nadšen z Menšíka. Menšík je totiž minimálně člověkem, jakým by si Hašek přál být, pokud jím nebyl. V této inscenaci je Menšík rozhodně svůj. Nikterak se nestylizuje. O to víc vyniká jeho přirozenost, vlastnost, kterou by Hašek jistě ocenil. Ne pro své herecké umění, ale pro svou přirozenost byl Menšík vybrán. K ostatním atributům inscenace není třeba se nějak výrazně vyjadřovat. Říkat, že všichni ostatní odvedli své standardní skvělé výkony, to by bylo nošení dříví do lesa. Inscenace Haškovy povídky s lehkou ironií a velkou nadsázkou, jak má být. (09.05.2015)

"Fratello mio, to zas bude facek!"                                                                                                                                         Pří vší úctě k Vladimíru Menšíkovi - typově mi jako Jaroslav Hašek nesednul. Jeho projev byl natolik specifický, že výsledné provedení byl prostě Menšík. Tady hrál hlavní roli jednoznačně Josef Kemr. Ovšem jinak velice vydařená televizní inscenace s dobovou atmosférou. (20.04.2015)

Haškova povídka v podání špičkových českých herců v podstatě nemůže zklamat. Zajímavé je obsazení Vladimíra Menšíka do role Haška. Zpočátku mi to přišlo jako naprosto nesmyslný nápad, ale pak jsem zjistil, že v některých okamžicích je Menšík Haškovi až neskutečně podobný. Ovšem k tomu, aby tak působil celou dobu, by asi bylo zapotřebí více práce maskéra a přísnější režijní vedení, což nejspíš v Menšíkově případě nebylo moc reálné:-) (15.06.2018)