Ready Player One: Hra začíná

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)

Vyznání lásky k popkultuře, které vystavělo camea a easter eggy na piedestal a tak nějak jsem měl nutkání ukazovat ploutví na plátno a řvát věci jako "Akira!! Duke Nukem! Jason! Šedesátkovej batmobil!" a jiné obdobné duchaplnosti, plné rozjímání nad filozofičností jsoucna. Je to zábavný film? Je, nejen díky výše napsanému, ale především díky tomu, že je jednoduše perfektně natočený (pasáž s Osvícením!!), ale hrozně obludným způsobem tomu podráží nohy příběh, který kulhá na všechny nohy, chapadla, pařáty a všechny možné končetiny, protože je jednoduše pitomoučký a tupý, především řešení úkolů je napsáno tak blbě, že veškeré hádanky jsou naprosto pitomé a jejich zapeklitost je na úrovni dětských puzzlíků o pěti dílcích. A samotná kostra příběhu je jen další verzí tisíckrát viděného, kdy hrdina ke štěstí, holce a přátelům přišel a je to neoriginální a klišovité až na půdu (ale tady se dá mluvit o tom, že to samo o sobě je odkazem na xy různých dobrodružných záležitostí). Bavilo mě to, ale mohlo mnohem víc, i tak je to ale když už ne na poklonu, tak alespoň na letmé smeknutí klobouku. (30.03.2018)

Hustý. Tohle bych od Špilberga nečekal. Doslova splněnej sen všech puberťáků v dospělým těle a čistokrevná popkulturní záležitost. Je fakt, že ze začátku jsem se do toho nemohl úplně dostat, ale pak jsem to přestal řešit a nechal se mlátit odkazy snad na všechno zásadního co tu kdy ve filmech bylo. Film je neuvěřitelně hravej a já jsem při jeho sledování upadal do čím dál tím většího transu a s každou další minutou si ho užíval víc a víc. Taky se ještě bezesporu žádnýmu filmu nepovedlo, tak umně spojit reálný svět s virtuálním. Takže jak jsem se obával, že už je mistr za zenitem a hodně nudná Akta Pentagon mě v tom utvrdila, tak teď už chápu, že tam holt natočil akademickou nudu na objednávku a tady se bohatě revanšoval všem fanouškům i když takový úlet snad nikdy nespáchal. A taky asi Steven navštívil můj profil a zjistil, že jsem si ho odebral z oblíbenců, tak se rozhodl, že mi to vrátí i s úroky. Na čistých 5* to není, ale já je dám, protože ve skvělým loňským roce se nenašel ani jeden film u kterýho bych o tom aspoň uvažoval. No a záporák co se jmenuje Nolan? To nejde nemilovat.95% (29.03.2018)

Téhle mega fetišistické velikonoční omeletě nelze odolat. Nevíc se k ní vracím stejně rád a ze stejného důvodu jako k dobré hře. Spielberg v něčem prostě nestárne. Nebo neumí dospět. Což je úplně jedno, dokud pořád umí vyprávět. I u zápletky jak z 'Goonies' se dokážu přistihnout, že se na něj už 35 let pořád těším. Komu jinému ostatně patří film, který staví popkulturu na roveň náboženství. (14.10.2018)

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)