Do neznáma

"Vím, co mě čeká na Zemi, ale ne tam nahoře." Zatím jsem si na Marsu nekoupil žádnou parcelu, takže jsem si dosud nevyhradil čas na zjištění, jestli je tam levnější cesta na stojáka raketou nebo vlakem s In Kartou. Ale kdybych měl tu čest být první, jehož noha se dotkne rudé planety, tak to kolegiálně přenechám komukoli jinému. Třeba velitel Stanaforth se na to docela třásl, tak ať je slavnou mrtvolou on. Mě to s ním totiž dost nebavilo, z nudného filozofování mě rozbolela hlava a nedostatek vody na palubě mě přinutil vypít vodovod. Viděl jsem tedy i horší filmy, ale přesto musím uznat, že tenhle mě nudil naprosto prvotřídně. (27.04.2017)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Zkráceně: Do Not Approach! Dovedu si to představit jako velmi pěkné několikaminutové video na YouTube - má to známé obsazení a slušné umělecké i technické kvality. Pěkné vizuální efekty, dobrý hudební podkres, pár témátek k zamyšlení... Bohužel jako devadesátiminutovka to absolutně nefunguje. Prvním problémem je casting: známé tváře nestačí, když je tváří málo a své role nejsou schopny utáhnout. Druhým, hlavním problémem je hraní si na Marťana (teď myslím ten film), když zároveň autorský tým rezignuje na vědu i technologii - řešit blokaci příchozího signálu na monitor jeho přikrytím jakousi plachtou od vleku stodvácy? To jako vážně? Plachtou? Nenašlo by se v hlavince byť dehydrovaného vynálezce a inženýra lepší řešení, hmm? A to je jen jedna pitomost z minimálně třech tak absurdních konin, že jsem si obrazně řešeno proťukal čelo rukou až po loket. Obecně je to prostě plné blbosti. Zdá se, že v NASA bude v budoucnu pracovat jen jeden jediný člověk a bez ohledu na to, kolik bude mimo Zemi misí, bude zajišťovat minimálně komunikaci se všemi jen a pouze on. A teď si to všechno vytrpte celých těch 90 minut, že jo. (05.06.2016)

Do neznáma je celkem ubíjející zážitek, který má reálně pouze 90 minut, pocitově je to nicméně alespoň dvojnásobek. Zoufalost hlavního hrdiny se postupně intenzivně přenáší na diváky a ačkoliv je u většiny filmů důležité soucítit s postavami, v tomto případě je to značné utrpení. Místo toho, aby se nám dostalo zajímavé studie samoty a blouznění k nám doputoval prázdný a iritující film, který nemá co nabídnout a velmi nudí, což vzhledem k nadějnému začátku obzvláště zamrzí. (04.03.2018)

Mark Strong se snaží a celkem mu to vychází, ale je tu samotný samotinký v příběhu, který až moc připomíná "Marťana", i když jde vážnou cestou a neodehrává se na Marsu, ale během cesty na něj. Tvůrci ale nedali filmu potřebný náboj a ten se jeví až příliš malý, a to i myšlenkově, než aby mohl skutečně zaujmout. (16.06.2016)