Ostrovní zprávy

Poézia života prevedená na plátno. Môj pocit z tohto filmu by som popísala asi tak, že život nikdy nie je dosť zložitý, aby nemohol byť zložitejší, ale keď sa vyrovnáte s minulosťou, s okolím a so sebou samým, môže sa stať jednoduchším. Pri jeho sledovaní zakaždým takmer fyzicky prežívam jeho atmosféru a ponorím sa doňho celou dušou. K tomu nezanedbateľne prispieva aj dokonalá hudba. Jeden z úchvatných filmových zážitkov, ktorý sa dá opakovať. (04.09.2005)

Přebolí někdy ztráta milovaného člověka? Ale taky film o člověku, kterého naprosto změnilo nové prostředí. A co se týče prostředí, tak filmy zasazené do drsného severního prostředí mám velice rád. Neboť lidé tam jsou naprosto jiní než my, zhýčkaní městskou jednoduchostí. Když odbočím, velice zajímavé je, že když přijde člověk na sever (drsné místo pro život), jedná se zpravidla o drama, je-li tomu naopak, jedná se zpravidla o komedii (např. "Krokodýl Dundee"). Možná by mě taky zajímalo, jak by si poradil člověk ze severu ve městě v dramatickém filmu. Jde totiž o to, že ve filmech typu Ostrovních zpráv jsou nám lidé z drsného severu představováni jako ti jediní správní, s pevnými zásadami atd. atd. Kdežto lidé ve městě jsou prostě vykreslováni jinak. Faktem ale je, že ve městě člověk o tu svou kůrku chleba nemusí bojovat tolik jako na drsném venkově. Tedy, film se mi velice líbil. Jak už jsem napsal, kvůli prostředí, ale především kvůli psychologickému a morálnímu podtextu. Film byl i tajemný, kdy hlavní hrdina neustále zjišťuje nová a nová tajemství jak své rodiny, tak i ostatních lidí na ostrově. Velice důležitým momentem ve filmu je fenomenální herectví Kevina Spaceyho. Ten chlap v tomto filmu hraje mimicky neuvěřitelně monotónně a přitom si to divák musí neskutečně užívat. Ano, tak tak má hrát pan herec. Velmi dobrý film o ztrátě a dlouhém čekání na zahojení a možná i nahrazení starého novým. (01.06.2012)

Lase Hallström přichází s poutavým příběhem o lásce, uzdravení a znovuobjevení schopnosti žít. Ostrovní zprávy jsou příběhem podle románu, oceněného Pulitzerovou cenou, spisovatelky Annie Proulxové. Scénář: Robert Nelson Jacobs. Kamera : Oliver Stapleton. Soundtrack k filmu nahrál a zmixoval Robert Fernandez. (23.05.2011)

V podstatě standardní a ničím nepřekvapující Hallström. Tím ale nechci nijak snižovat kvalitu tohoto snímku. Svůj (vysoký) standard předvádějí i herečtí protagonisté, ať už se jedná o Kevina Spaceyho, Julianne Moore, Judi Dench nebo Cate Blanchett. "IBM, please." - "Get back to your work." - "IBM." (04.08.2007)

Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2021)