Čokoláda

Ne, ty tři hvězdy musím nechat, výš prostě nepůjdu. Kdysi se mi zamlouvala a stále zamlouvá ona ustrašenost a zatuchlá nehybnost jednoho městečka zajatého tradicemi, které je plné falešné morálky a kterému vládne samozvaný ochránce všeho a všech. S tím vším má pomoct čokoláda vonící z barevného obchůdku plného sladkého pokušení. Do šedých ulic totiž vítr přivál mladou ženu s dcerou a do jejího krámku brzy vstoupí řada zajímavých postaviček. Pokušení tu zápasí s odříkáním, švédská žánrová legenda Lasse Hallström pak s tím, zda vstoupí do chladnějších vod. Nevstoupí. Nakonec totiž nikdo není vyloženě zlý, jednotlivé figury jsou prostě jen oběťmi jakýchsi dávných muk, omylů či strachu. S podobnými látkami má Hallström zatraceně hodně zkušeností. Ví moc dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus a emoce. Částečně zahřeje a pohladí, o to rychleji ale jeho poetickou pohádku ten samý vítr odvane. A já coby divák? Raději znovu strávím čas s jinými outsidery, třeba Gilbertem Grapem nebo s Homerem a doktorem Larchem. Ti se zaryli mnohem hlouběji a ani k tomu nepotřebovali dráždivou chuť čokolády. (18.07.2022)

Ke konci je to už trochu moc hezké a ideální (konec z toho dělá v podstatě tu pohádku), ale celý předchozí průběh filmu je nesmírně poutavý a obsahuje moje oblíbené a zároveň neoblíbené téma střetu tradicionalistického zpátečnického dogmatismu a volnomyšlenkářství. Něco, co mě zároveň hrozně baví, je to stále (a asi i navždy bude) velmi aktuální, ale zároveň je mi to většinou strašně nepříjemné sledovat, jelikož ti, se kterými sympatizuju, jsou většinou hrozně slabí a nejsou schopni se hájit tak, jak bych to doufám zvládl já. Tady to tak ale vůbec neplatí, je to prostě feel good film, který je skvěle udělaný a má příjemnou hudbu Rachel Portman, na které jsem byl už asi tak před 15 lety naživo v Rudolfinu (kde i byla Rachel přítomna), ale na film jsem se podíval až teď. A málokdy jsem navíc snesl zdejšího nejoblíbenějšího herce Johnnyho Deppa tak v pohodě, jako tady. (16.11.2021)

Čokoláda nebo cokoli, co může způsobit potěšení, je v městečku, kam přichází Vianne, tabu jako všechno, co nesouvisí s modlením a odříkáním. Přitom by všichni tak rádi ochutnali. Vianne obrací svým přístupem k životu městečko naruby, ovšem vliv faráře je silný, takže k ní za čokoládou a nejen za ní chodí jen lidé, kteří jsou tak jako tak považováni za vyvrhele a nemají co ztratit. Právě ti jediní skutečně žijí. Skvěle obsazený, odehraný a zrežírovaný film, který osladí život i těm, kdo nejsou na sladký. (13.08.2004)

Čokoláda mi chutnala o trošku více, než předchozí Hallstömova jablka. Čím že to je? Jednoduše, ačkoliv film nemá výraznou dějovou linku, dokáže šířit pohodu a příjemno od začátku až do konce. Vianne s dcerou se po příchodu do bezejmenné francouzské vesnice ujímá s úsměvem a zdánlivě nezlomným altruismem cukrárny a... a to stačí. V programu je přeměna zapadlé komunity, nechutně přecpané starými zvyklostmi a předsudky, na hřejivější místo k bytí. Kouzelnou hůlkou bude čokoláda a Viannina schopnost odhadnout zákazníkovi chutě, morálním zrcadlem banda říčních tuláků. Vianne je vskutku kouzelná v podání Juliette Binoche, a jakýsi pohádkový podtext má ve filmu skoro všechno - dal by se krásně vyprávět dětem před spaním. Starosta, snažící se v zahleděnosti do starých tradic Viannu vypudit, představuje lotra, kterému nevýrazně konkuruje násilnický Serge. Tulák Roux se stává Vianniným princem, nechybí ani nezbedná dítka a symbol moudrosti v podobě stařeny Armande. Otázkou je, zda pohádka dobře skončí, nebo sebou smýkne a předvede v druhé polovině nějaký nevídaný obrat. Myslím, že je to jasné. Viannina dilemata (zůstat, nebo prchnout před věčnými předsudky - usadit se, nebo pokračovat v kočovném životě předků) jsou klišé a ani se jinak tvářit nesnaží. SPOILER Spolu s popelem Vianniny maminky odchází i minulost, Vianna zůstává ve svém novém domově, s rodivší se láskou, s rodivším se krásným místem pro život. Ne nadarmo je první záběr na vesničku zahalen do chladných modrých barev, zatímco ten poslední krásně hřeje teplejšími odstíny . Čokoláda je ohromně hezký film, se sympatickými postavami, krásnou kamerou, neskutečně pohodovou atmosférou a neopomenutelnou hromadou čokoládových výrobků, kterému nesluší právě ty momenty, jež se snaží vytrhnout z pohádkové lehkosti a brázdit vody větší dramatičnosti. Nehledat katarzi, nehledat psychologickou hloubku, nehledat převratno a objevno. Nechat se unášet pohodou. (06.04.2008)

Tak se přiznejte, labužníci, kdo z Vás během tohoto filmu dostal chuť na ten božský pokrm, zvaný čokoláda?:) Určitě Vás nebylo málo, možná většina. A já za sebe říkám, že během filmu se mé chuťové smysly začaly probouzet, bohužel jsem zrovna žádnou čokoládu v dohlednu neměla. Film je vskutku vydařený. Nádherná Juliette Binoche, která je sladká, magická a okouzlující, stejně jako její čokoládový krámek a pamlsky v něm. Alfred Molina, kterému ona, ani její činnost není vůbec po chuti, což se ovšem může změnit. Lena Olin, která se z vystrašené, podivínské myšky změní ve svůdnou dámu. A Johnny Depp jako "pirát" se svůdným pohledem a kytarou. Plus další skvělé osazenstvo v podání Judi Dench, Carrie-Ann Moss a Petera Stormare. Příjemný film, ze kterého byla náramně cítit vůně čokolády a její chuť. Nejvíce mě dostala počáteční "taneční" scéna s mladinkým knězem:) Čokoláda umí divy. Musím vyzkoušet ten recept s chilli:) (26.06.2010)