Padesátka

Tak se nám to naše duo rafťácko-snowboarďáckých kluků vydalo za kameru na post rejži. Zatímco Mádl sázel a kladl větší důraz na příběh, Kotek ve svém debutu sázel na humor. Laťku vkusného humoru si u mě, i u lidí v celém vyprodaném sále držel Kotek až nečekaně dlouho. Místy celý sál doslova řval smíchy, z některých hodně povedených scén a gagů. Ovšem na typický horalský humor sázel Kotek podle mě až moc a až moc dlouho. Po čase a hlavně v poslední třetině filmu začal film bloudit ve stereotypním scenáristickém a režijním bludišti, kde se ryzí komedie změnila až v dobrodružný thriller. Přesto musím uznat, že jsem se bavil a časem si Kotkův debut pustím ještě jednou, stejně jako debut Mádla. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (02.01.2016)

Taclíka jsem normálně nepoznal. Jen po hlase. Normálně jsem se musel podívat, jestli to není náhodou jeho bratr nebo jiný příbuzný. Jinak ale nevím, co k tomu napsat. Blbost to není, že by mi to trhalo bránici se taky říct nedá. Pavelkův Pavka je fakt komický, sedmdesátkové flashbacky mi přijdou zbytečně moc zkarikované (i když Voříškové to sekne a Mádl je zábavný), linie s Cibulkovou nevyužitá (ale přišlo mi zábavné, že hraje matku někoho, kdo je mladší než ona jen o deset let). Na jedno podívání fajn. (06.05.2016)

Ale kdeže, v Čechách se jednou za čas skutečně urodí něco když ne kvalitního, tak aspoň solidně koukatelného. Kromě vtípku na začátku s Koukalem totiž Padesátka sází hlavně na sarkasmus a černý humor, kde exceluje hlavně Ondřej Pavelka. Hodně mě překvapilo, jak pevně a umně má Vojta Kotek film v rukou a i když se ve své podstatě jedná také o odnož čecháčkovského žánru ve stylu Blbovřesek, tenhle film má rozhodně na víc...7/10 (22.10.2016)

Padesátka zaujme i baví, jen Kolečkův humor se musí brát s rezervou. Padesátka je velmi příjemným snímkem, který si neodpustí hodně rýpavý a leckdy dost přehnaný humor, a zároveň nám přináší pěkný příběh, s dobrými herci a vskutku pozoruhodnou režií Vojtěcha Kotka. Jako debut je to hodně dobré. Jsou mnohem horší filmy a minimálně úvodní sekvence z Padesátky si vždycky rád pustím. Kotek dokázal, že mu stačí tvůrčí styl a trochu zajímavý scénář a originální téma. Zpracování příběhu je dobré, a atmosféra také. Kolečko se zde našel a napsal opět dobrou černou komedii, ke které využil prostě dobré dějiště v podobě zasněžených Krkonoš a tématu tříkrálové padesátky. A Pavka Bulán je na světě. Pavelka, troska z Novy, zde překvapivě předvádí dost dobrý výkon. Prachař jako jeho povedený synek také ujde a Taclík, tak ten to je standardista. Plus Schmitzer jako myslivec a kámoši Mádl či Voříšková. Kotek si vybral herce se kterými se mu prostě dobře pracuje a proto film herecky funguje. Vilma Cibulková jen působí dost trapně a její výkon mě vůbec nepřesvědčil. Kamera je pěkná, záběry doslova malebné a k témau horské atmosféře skvěle sedí i úvodní písnička a docela i ta finální. Není to žádná revoluce u filmu, ale je to komedie, která si drží úroveň, předává nám i nějaké to poselství a zároveň ukazuje, že pořád dokážeme natočit pěkný a sledovatelný vtipný film. Kolečko má sice své místo u seriálů, ale když zrovna nedělá Masaryka (po scénáři prostě nic moc), jeho jiná díla jsou též dobrá. Máme tu i zvraty v ději a prostě to funguje. Druhá část je nudnější, to rozhodně, ale pořád se na to dá dívat. U mě 65% a čtyři hvězdičky, protože si je Padesátka zaslouží. Nejlepší scéna je asi se stromkem na Tři krále, a pak možná odhalení v chatě. (08.01.2019)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)