1944: Přinuceni k boji

V zemi, kde během pár let trvání druhého světového čurákování byl kdejaký místní Jaako Paako násilně transformován do Heinricha Ivanoviče, to nemají s vyrovnáváním se s historií zrovna jednoduché. Všimněme si, že celá staletí od doby, kdy ,,proti Čechu šel zas Čech" z toho jsme pořád natolik vyndaní, až si Landové mohou péra upsat. 1944 je obstojný pokus, který nikterak přehnaně nesoudí, nestaví na slzopudném patosu a vcelku nenásilnou formou protočí všechny tři strany mince. Kromě toho, že si v Talinu kvůli filmu solidně vysypali kapsičky, musím ocenit i věrohodnost, neboť elektrikářští Estonci bojovali znatelně účelněji, než jejich krajánci, navlečení do beranic, vaťáků, válenek a té třicet čtyřek. Spoiler (asi): zvláštní dík za ujištění, že válka si na hepy-jendy nehraje. (13.08.2015)

Estonsko-finské filmové přátelství opět spojilo síly, aby odvyprávělo silný příběh estonského lidu, přes který si Němci a Rusové vytvořili koridor napříč Východní Evropou. A osobně musím říct, že to bylo opravdu zajímavé vyprávění. Netušil jsem totiž, co se v Estonsku během druhé světové války dělo a tenhle film mi to jasně vysvětlil. Je rozdělen na dvě části. Jedna je německá, druhá ruská. Obě jsou odporné a dělají z lidí nástroje na smrt. Přitom o Estonsko v této válce ani nešlo. Technicky je film také dobře zvládnutý, jen jsem si chvíli zvykal na akční sekvence, které jsou natočeny poměrně esteticky, ale zvláštně. Na druhou stranu se nejedná o první válečný film z Finska/Estonska a tak je opět potřeba počítat s kvalitou nejen vojenské techniky, ale i příběhu, který se snaží co nejvíce blížit realitě. Opět na úkor menšímu prostoru pro emoce, ale to jsem si u jejich válečných filmů už zvykl. (20.09.2016)

Moje první seznámení s estonskou/finskou kinematografií a ihned si odnáším silný zážitek. Snímek si naštěstí nehraje na nějakou do nebe volající propagandu a servíruje nám pohled na události, které změnili Estonsko na dalších padesát let. Je to nádherná a tragická ukázka toho, jak si velmoci mezi sebou rozdělují své sféry vlivu. Tím vždy trpí pouze obyčejný občan. Soused zabijí souseda, jen kvůli rozdílným uniformám. Přitom chtějí oba totéž, konečně mír. Film šlape od začátku do konec, děj krásně plyne, podíváme se do obou táboru konfliktu a navíc si vše drží velmi vysokou technickou kvalitu. Jedná se o velmi výrazný zápis k seznamu druhoválečných filmům, zejména těch současných. 80% (07.08.2015)

Nestáva sa mi často, že narazím na film z Pobaltia. Tieto kúsky vždy potešia svojou profesionálnou filmárčinou. Ak ku tomu prirátam moju lásku ku vojnovým filmom, špeciálne z 2. sv. vojny je to vždy pasia pre moju filmovú dušu. Už je dosť otrepané stále zobrazovať len konflikty vo Francúzsku, Nemecku, poprípade Rusku. Každá iná krajina ak predvedie svoju históriu je to ako svieži závan vetra v sparnom lete. Scény vyrobené estónsko-fínskym zoskupením sú fakt drsné a pritom veľmi osobné. Majú snahu diváka doslova vtiahnuť do zákopov a predviesť mu silu a zbytočnosť vojny. Umierajú starí, mladí, smrť si berie každého. Bol som, ale prekvapený, že vojna a konflikt tu nie je jediným prostriedkom na zobrazenie deja. Oveľa hlbší podtext film získava pri ústupe Nemcov a sile rozhodovania ako bude situácia ďalej pre chudákov Estóncov pokračovať. Potom to začína byť skutočne drsné. Záchrancovia - Červená armáda sa chová ako besný pes a práve toto sa tvorcovia nebáli ukázať. Ich film je načasovaný do súčasnej vyhrotenej situácie, kde mierne hrozí znovu vojnový konflikt. Možno je to aj zámer, ako poukázať na zbytočnosť takýchto pičovín ako je boj o moc, majetky pár vyšinutých dementov. (01.07.2015)

Jadro celého filmu je naozaj famózne, a celé tie nemecko-sovietské kliešte, ktoré počas 2. sv. vojny zovreli Estónsko boli naozaj nesmierne tragické pre tento sympatický poblatský národ. Či už Nemci alebo Sovieti, za priateľa sa nedali pokladať rozhodne ani jedni ani druhí. Asi opäť išlo o to osudové volenie menšieho zla, ktoré rozdelilo celý estónsky národ na dva tábory. A pritom chudáci Estónci si tento mocenský boj odskákali na plnej čiare (nielen počas vojny, ale aj ďalšie desaťročia po nej). Verím, že pre Estónca musí byť tento film mimoriadne emotívny, ale mňa zas až tak moc neuchvátil. Aj keď treba uznať, že po vizuálnej stránke to bolo naozaj výborné (a našťastie nie prehnané ako napr. Fury), rovnako aj celá tá vojnová atmosféra bola skvelo vystihnutá. Akurát od tej dejovej línie som očakával odosť viac... (13.05.2015)