Režie:
Jiří StrachScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (více)Série(3) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.
Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.
Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu" a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (360)
Inspirovali se severskou detektivkou - dobře, ve Skandinávii je nedostatek sluníčka, a tak z toho může lidem (scénáristům) začít hrabat, ale u nás? Proč? Závěr pak jako ze špatné britské detektivky překombinovaný a složitý jako dvoják žebř (připomněl mi pro změnu slečnu Marplovou). Ono koketovat s absolutním zlem je dneska velmi moderní - člověka to přitahuje, ač se toho podvědomě bojí, ale je to krajně nebezpečné, v tomhle případě minimálně tím, že autor scénáře nějak nevěděl, jak z toho všeho ven a tak musel nastoupit závěr ve stylu deus ex machina (aneb kam čert...) a završit to inspekcí. Podle mě samotný příběh není úplně špatný, ale chtělo to lépe jej promyslet, zkrátit (tak na max 3 díly jako v předchozích případech Ďáblovy lsti a Ztracené brány) a vynechat tu přehršel mrtvých (zejména ty výbuchy považuji za docela zbytečné) a některé exkurze do osobních vztahů hl. protagonistů. Langmajer dobře zahráno, zbytek nerušil, Strach jako režisér umí, ale scénáristy by si podle mě měl vybírat lépe. Ale jinak dobrý, takže dohromady za tři a půl. ()
Nepovedlo se to a vedle televizních pohádek mi to přijde jako nejslabší Strachova věc (i když si zde zahrál a udělal promo na Osmy). Je to zbytečné dlouhé, natahované, překombinované. Očekávání jsou vysoká a rozuzlení je takové nijaké, vlastně obyčejné. A stejně jsme se nedozvěděli, kde ta rodina přišla na toho Bosche zrovna. Kamera vynikající, lokace výborné, hudba ušla, ale bylo to celé neživotné, bez náboje, a i když tam každou chvíli něco vybuchlo, chyběly mi z logiky děje vyplývající zvraty, nabušenější finále, nějaká překvapení navíc. Vlastně i těch mrtvých mohlo být míň, často mi to přišlo takové samoúčelné. Raději nepromýšlím logické linky, musel bych se ptát na ten hrad, ty dva stavbaře klece, odkud se vzaly ty mince (jasně, Karel je posílal, ale kde je vzal?), na několik postav a důvody, proč tam jsou, a vlastně by mě zajímala i odpověď na otázku, která v seriálu alibisticky zazní, ale bez odpovědi - nešlo to udělat jednodušeji? Navíc těch sedm dílů je skutečně moc, postav příliš, a od třetího, čtvrtého dílu to nudilo, navíc jsem si říkal, že se může stát už cokoliv, třeba že zbytky hradu zasáhne meteorit nebo že v tom jede ta slovenská anorektická policajtka nebo možná i Donutilova postava, protože se skutečně mohlo stát cokoliv. ---------- Průběžné poznámky: vynikající kamera a nálada, hodně linií, jež jsem zvědav, jak se nakonec spletou a propletou, trochu mi tam vadí drsňačka Kanócz, které tu její drsnost nějak nevěřím, navíc vypadá jako chodící reklama na anorexii. Zatím dost dobrý začátek, herci jsou myslím schválně tlačeni do klidnější polohy, uvidíme, jak dál. Sedm dílů je moc, jak se ukazuje. Sice na konci každého máme šokující cliffhanger, ale prostě tři díly u předchozích Strachových projektů stačily. Navíc je znát jistá únava materiálu - jako diváka už mne ty zvraty začínají nudit a přijdou mi jako zvraty pro zvraty, nikoliv z logiky děje. Také policisté se občas chovají poněkud tupě. Stále vynikající kamera, atmosféra, ale napětí klesá a stává se sterilním. Někdy je to celé divné s těmi průchody jeskyněmi - to vážně policajti šli z kostela chodbou dva dny? Protože mezitím se ztratí Slovena, a říká se, že byla pryč dva dny. Policajti často jednají jako s klapkami na očích. Po 6. díle si říkám, že to snad nebude tak jalová historka, jak se zdá tento díl naznačovat. Příslibů tedy bylo daleko víc. Takové haló kvůli jedné bratropomstě? A ten Hieronymus Bosch je tady jen pro okrasu, aby to líp vypadalo? C'mon! ()
Čtvrtý Strachův počin na téma vraždy zahalené do mysteriózního hávu dopadl na jedna minus. Svou kvalitou zdaleka nemá u nás obdoby. Najdou se sice drobné vady na kráse, nicméně jsou to ony pověstné škraloupky potvrzující jinak slušně opracovaný briliant. Mně osobně praštily do očí některé policejní praktiky či postupy - tradiční porušování domovní svobody, prapodivně působí třeba "sběr " ksindlů z širokého okolí (4. díl), kteří pak zůstávají pohromadě nevšimnuti na policejní chodbě, všudypřítomné oslovení strážmistře (v jednom případě ovšem strážmistr v bundě nadstrážmistra) ... Miroslav Donutil je bez debat pan herec, ale vzhledem k tomu, že všechny své polohy ukazuje v nekonečných 3+1 či mnoha svých vyprávěních, nepřišel mi tolik věrohodný. Někteří lidé jako Donutil či Kraus by tolik hrát neměli, protože každou jejich grimasu víte dopředu. Nicméně tyto nešvary neshazují mé hodnocení z 5* na 4*. Celým seriálem Strach potvrzuje, že je mistrem gradace napětí ("strach by Strach"), aby (jak se shoduje dost lidí z mého okolí a já jim bohužel musím dát za pravdu) v posledním díle místo očekávané třešničky zůstalo drobné rozčarování. Moc jsem chtěl dát plný počet a chybělo fakt málo. Ale i tak... jeden z top českých seriálů! ()
Tak tu máme po Exorcistovi další TV Krimi... Bohužel čestí režiséři trpí jedním zásadním neduhem a to tím, že když objeví v hereckých vodách nějaký typ či typy, začnou jej hojně nasazovat.. To by nebylo nijak na škodu filmům (no i když vzpomeňme pak už otravného tria Donutil, Polívka, Holubová, které přišlo po Pelíškách), ale u seriálů je to vyloženě průser... Prostě vám začnou splývat do sebe. A to je případ i Labyrintu.. Navíc v tom ZASE hraje Donutil... Jelikož je tento ,,mistr'' všude, ve všem, kdekoliv a kdykoliv, jsem jím přesycen a to jej ani nesleduji... Nevím co by ČT bez něj dělala...co by si počala... * * ()
Galerie (493)
Zajímavosti (66)
- Labyrint je rozlehlá složitá struktura vytvořená tak, aby bylo těžké z ní najít cestu ven. Někdy se rozlišuje bludiště, které má větvící se cesty s možnosti volby více možných tras, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu. Labyrint je prastarým symbolem, se kterým je možné se setkat snad ve všech kulturách a spiritualitách. V řecké mytologii byl labyrint propracovaná, matoucí stavba navržená a postavená legendárním umělcem Daedalem pro krále Minose z Kréty v Knossu. Jeho funkcí bylo držet Minotaura, netvora, kterého nakonec zabil hrdina Théseus. (sator)
- Ve 4. díle policisté ukazují na tabletu na mapě místo, kde auto srazilo Alenu Kovářovou (Petra Tenorová). Jedná se o aplikaci od Seznam.cz a modrá kapka, která je v záběru vidět na rohu displeje, ukazuje na místo, kde se člověk aktuálně nachází. V tomto případě se tak jedná o filmovou chybu, kterou filmaři prozradili, že natáčení probíhalo úplně jinde než v seriálu říkají. (ČSFD)
- Když vyšetřovatel (Jiří Langmajer) hledá na diskotéce dceru, zní píseň Hozier: Take Me to Church (2013). (sator)
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (méně) (více)