Labyrint

Tak jsem se po dlouhé době rozhodl zhlédnout televizní kriminální seriál z našich luhů a hájů a byl jsem vcelku mile překvapen, jelikož jsem čekal něco na způsob českých nekonečných seriálů a la Ulice a dalších nemocničních paskvilů. Už od začátku jsem tam viděl nespočetně mnoho chyb, jak historických, tak i v jiných oborech a tak jsem si říkal, proč si to ti čeští troubové nezkontrolujou než to vypustěj do světa. Já si taky po sobě zkontroluju psaný text mé recenze než to odkliknu to éteru. Nechci bejt všeználek a nějakej chytrolín a už vůbec néé nějakej hnidopich, ale těch chyb jsem tam našel hned několik desítek a i když nemám nějakej ten diplom nebo doktorát z nějakýho toho oboru, tak jsem je tam já hlava dubová našel a i když většinou ty chyby a nepřesnosti píšu do zajímavostí, tak pro tentokrát udělám vyjímku a vybliju to do své recenze. Většina diváků je konzumně založena a nepřemýšlí o tom na co koukají a to hlavně, protože jim v mozku létají různí netopýří muži a další nadpřirození hrdinové s emblémy na prsou. Tak první z mnoha nesrovnalostí byla třeba ta, jak tam v první sérii jedna policejní slepička vykdáká, že meč kterým byla oběť probodnuta byl holandský a pocházel z patnáctého století, což je nesmysl, jelikož Nizozemsko, které je zde chybně označováno jako Holandsko vzniklo až v roce 1568. To samé po celou dobu seriálu se tam místní čeští policisté označují jako policejní detektivové, což je samozřejmě také nesmysl, jelikož označení "detektiv" se u Policie ČR nepoužívá a neexistuje. Trestné činy vyšetřují obvykle příslušníci kriminální policie ve služebním zařazení inspektor, vrchní inspektor, komisař, vrchní komisař. Tomu odpovídají hodnosti praporčík, nadpraporčík, poručík, kapitán. Slovo detektiv se u nás používá jen v soukromém sektoru, třeba u soukromých oček anebo u různých bezpečnostních agentur. Prozatím zhlédnuté tři série byli kvalitou dosti rozdílné a to od první, té nejlepší, přes druhou pro mně určitě tou nejhorší až po třetí, která byla perfektní až na ten odfláklej konec z kterého jsem byl mírně zklamán. Ono totiž velké množství mrtvol ještě neznamená kvalitní krimi a hlavně u druhé série ve kterém byl přeplácaný děj plný zbytečně nesouvisejících obstrukcí ve kterém byl také špatně vybranej casting v čele s parodující rolí policistky, kterou si zahrála Tatiana Dyková a která měří něco přes 150 centimetrů, což si myslím, že je na policajtku, která chytá dvoumetrový vrahy dost málo a za další tam skáče v lese jako vyplašenej zajíc s pistolí, kterou neumí ani držet. Tak to mi přišlo jako dosti amatérský úlet a i když vím, že musí v ČT dodržovat normy, aby byly vyváženy feministické a rasové předpoklady po vzoru amerického bratra, tak toto bylo pro moje kritické oči doslova přes čáru. Jinak většinu herců si režisér Jiří Strach dokázal celkem solidně ukočírovat a to asi za pomocí biče a soli, protože jinak by mu asi zvlčili a začali tam předříkávat umělé dialogy, které znají z jiných českých nekonečných seriálů, což se tady naštěstí nedělo a za to dávám velkej plus společně s dobře vybranými lokacemi, celkem solidní hudbou a celkově tím mírně mysteriozním nádechem, který jsem fakt od české produkce nečekal. Taktéž musím vyzdvihnout autory a tvůrce tohoto televizního počinu, že jsem po dlouhé době neviděl ve snímku nějakého toho teplého strejce s přihřátýma vejcema, kterej neví, co dělat s tím svým nekontrovatelným nádobíčkem a proto mi nezbývá než hodnotit překvapivě vysokým hodnocením sedmdesáti procent. (20.03.2022) (méně) (více)

Se závěrečným cliffhangerem skvostné pilotní epizody se jen těžko snažím mírnit své nadšení, a tak mám trochu Strach, jestli si Jirka nenasadil tu laťku až příliš vysoko, prozatím - A rozhodně i v kontextu kompletního seriálu !! - totiž jeho Labyrint jednoznačně vnímám jako televizní počin roku, jehož fatální chybou se stává nastavený půdorys o zbytečně a nesmyslně velkorysé sedmihodinové stopáži, kde si nesmírně poctivá žánrová práce sice často vypomáhá otřepanými klišé, která však až s podivem funkčně užívá pro svůj očividně primární cíl, kterým je jednoznačně atmosféra.. Ty mrazivé obrazy zde režisér se svým dvorním kameramanem Martinem Šecem znovu pozvedli na ještě vyšší level, což v případě mixu detektivky a thrilleru bezesporu platí za základ úspěchu.. Parádní hutná atmosféra, stejně jako nezvykle štědrý počet mrtvol, jaké v tuzemském projektu nepamatuji, jasně dokazuje, že režisér Strach, který si jako jeden z mála domácích tvůrců upřímně stojí za svým rukopisem, roste snímek od snímku, navíc právě ty jeho filmy nemají problém s vlastní identitou, což platí v současné době za největší bolest českého filmu, Strach totiž naprosto očividně nemá zájem od nikoho opisovat a vlastně si tak nějak vytváří svůj vlastní subžánr plný metafizického, kde se mísí detektivní motivy s těmi, jak se dalo čekat, náboženskými.. Ten subžánr bych se rozhodně neštítil nazvat strachovským, protože skutečně dochází svého smyslu v obou významových rovinách.. Rozhodně si však stojím za tím, že už jen z těchto výše zmíněných důvodů by ono krátkozraké srovnávání s dnes velmi oblíbeným a mnohdy velmi kvalitním scandinoirem mohlo být skutečně velmi nesmyslné, zbytečné a kontraproduktivní dalším rozborům a zamyšlením.. Na stranu druhou ovšem musím objektivně podotknout, že právě v tom duchu vlastní výjimečnosti a poněkud zbabělé absence snahy se z toho českého písečku pokusit nahánět filmový svět ta Strachova dnes už jasná režijní (sebe)jistota může, či by spíš do budoucna mohla, vyústit v nudu, byť tedy řemeslně precizní, bez nějakého vnitřního zaujetí, když toto lze částečně už vlastně odhalit již dnes.. A to by byla nejen pro Jirku i českého diváka ohromná škoda.. Co se hereckých výkonů týká, o Strachovi se ví, že dokáže velmi schopně vést své herce, a to i ty velké v těch menších rolích, což zde dokazuje zejména Miroslav Donutil a rozhodně i naprosto famózní Jana Štěpánková, s níž mi Jirka Strach udělal nesmírnou radost, zvláště v souvislosti s poněkud nešťastně obsazeným Janem Vondráčkem, jedním z našich nejvytěžovanějších dabérů, jinak ovšem výborným neokoukaným hercem, a jeho postavou.. Mimochodem pokud vpravdě luxusní Donutil v další podzimní (kr)kavčí novince, totiž Doktoru Martinovi, odehraje alespoň z poloviny tak krásného cynika jako zde, nenechám si ujít ani tento seriál.. Dnes již bohužel vím, že se tak nestalo a tahle franšíza se pro mě dále stává nezajímavou, na rozdíl právě od Donutila, kterému zde režisér Strach umožňuje vyzkoušet si docela zásadní změnu portfolia svých obvyklých postav.. Zásadní výtku bych měl k hlavní roli Jiřího Langmajera, který sice disponuje s přibývajícím věkem stále větším charismatem, které ovšem bolestivě kontrastuje s jeho hereckými limity, a tak logické plytkosti jeho postavy nenapomáhá ani ta fatálně klišovitá šablona rozvedeného otce dospívající nezdárné dcery, čímž se dostávám k odhalení bolesti projektu, totiž Hudského skriptu - Právě proto se tolik obávám samotného finále, které ovšem Hudský zvládl ještě lépe, než jsem vůbec kdy doufal.. Scénář mísí skvělé dialogy s naprosto otřesnými a ve své košatosti, kdy mísí několik zdánlivě nesouvisejících linií, se jednoduše zdá být poněkud nekonzistentním, stupňuje však divákovu zvědavost i pozornost, kterou naopak místy ohrožuje ta vztahová vata a poněkud místy nešikovná snaha mást diváky dalšími a dalšími často slepými příběhovými linkami, či nešikovně na základní dějovou kostru navěšené motivy, které měly rozvíjet jen charaktery a jejich vzájemnou vztahovost.. - jemuž by však prospělo jen trochu cizelérství, které je naopak tolik vlastní právě Jiřímu Strachovi.. Herecky nejlépe rozhodně vypadá neokoukaná slovenská kráska Zuzana Kanócz, kterou však Strach možná až příliš těmi polonahými pasážemi, byť sympaticky elegantními a nepříliš explicitními, tlačí spíše do pozice prvku potěchy mužského oka, nicméně pouze zpočátku příběhu, když s blížícím se finále a překlopením své postavy z poněkud delonovské mlčenlivé polohy, na níž dle mého Langmajer herecky jednoduše nemá, ta naprosto vysvléká jeho herecká limita, do polohy nasraného muže, který cítí morální zodpovědnost, si Langoš krade celý zbytek série výhradně pro sebe.. Co naopak musím vyzdvihnout mimo Strachovy velmi časté práce s kontrasty - Kupříkladu jen moderní policejní kanceláře versus zašlé hradní sklepení, či strhaný Langmajer versus Kanócz plná sil.. Jsem zvědav, jakým směrem se ten jejich (ne)vztah bude dál vyvíjet, protože žánrový vzorec nějaký ten sex samozřejmě přímo očekává.. Ten se nakonec dál vyvinout nikam nestihne, protože Hudský si s postavami hlavu neláme a utíná jim hlavy hlava nehlava.. Což lze vnímat jako klad, nicméně na druhou stranu ty charakterové pilíře projektu zůstávají nedotčeny až do závěru, takže o nějaké kelurvoucí scénáristické odvaze či tuzemské inovaci nemůže být ani řeči.. - a ukázkovým výběrem lokací, to je zkrátka parádní, nebojím se říct světový, hudební motiv Ondry Brzobohatého, který zde svoji funkci plní dokonale.. Kupříkladu de facto ústřední motiv projektu, totiž Take Me To Church, mě hodně bavil, stejně jako nesmírně symbolická skladba Carmina Burana, O Fortuna hrající při akci zásahové jednotky v jedné z posledních epizod jasně napovídá, že Brzobohatý velmi dobře ví, co dělá.. Ten se skutečně nesmírně předvedl a osobně jsem velmi zvědav na jeho další práci.. Stejně tak jsem ovšem zvědav na další projekty odvážně žánrově rozkročeného režiséra Stracha, protože právě díky němu Labyrint obstál se vztyčenou hlavou a snad i prostředníkem vůči odpůrcům všeho českého, ten totiž dokáže vymačkat z minima maximum a svou obrovskou sílu nejlépe ukazuje v pasážích bez dialogu, napínavých jako guma v kallhotách těhotné ženy.. Jeho závěrečná minirolička, která dokazuje, že na to pořád má i herecky, mě neskutečně potěšila coby symbolická ukázka sebereflexe, chvályhodného nadhledu a pokory tvůrce, který momentálně ční hodně vysoko nad ostatními.. Tak snad ta slíbená druhá série Labyrintu Jirkovi dopřeje kvalitnějším scénářem více klidu na práci.. Tak nezbývá než popřát hodně štěstí.. Snad se z toho Hudský nepotento..;) (01.09.2015) (méně) (více)