Režie:
Jiří StrachScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (více)Série(3) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.
Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.
Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu" a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (359)
Největší záhadou seriálu je skutečnost, že se nenašel nikdo, kdo by včas řekl Stop, tohle nejde točit. Ta ztráta soudnosti je opravdu zarážející. Navršením řady motivů, nesouvisejících situací, které nedrží při sobě tak, že jedna logicky vychází z druhé, ale jsou slepené jen chtěním autora scénáře i za cenu neuvěřitelně krkolomných vysvětlení nemůže vzniknout dobrý příběh. Vezměme si například jen neuvěřitelnou eskapádu se sochou a biskupem, kterého bomba nezabila jen proto, aby mohl být "komicky" unesen. Zpočátku jsem si říkal, že to není možné, to se musí vysvětlit, Strach by přece netočil takovou slátaninu. Během druhého dílu už jsem začínal mít jistotu, že asi ano. Pro svou vykonstruovanost a přeplácanost mě seriál nedokázal zaujmout, bylo mi úplně jedno, co bude dál, trpěl jsem do poslední minuty, poslední díl už zklouzával k parodii. Tohle chlapci opravdu přepálili. ()
"Buď dostaneš metál nebo tě zavřou." Labyrint mi voní mysterióznem, ale při pohybu v něm to trošku ztrácí na zábavě. Není to zkrátka vystavěné tak, jak by to mohlo být a za mě je to trošku promarněný potenciál. Přesto se v Labyrintu motám celkem rád a klidně ho komukoli doporučím ke zhlédnutí. Jen ten náčelník Oliva je nejslabším velitelem kriminálky, jakého jsem za poslední léta viděl a taky mi trochu vadí, když jsou obvodní oddělení plná vyšetřujících strážmistrů, tedy policistů před dokončením základního kurzu. Nicméně to jsou jen detaily a na napínavosti případů to nic nemění. ()
Po pilotu klasické zoufalství: při repetitivních shrnovačkách vyšetřování jsem se modlil, aby postavy radši poodhalily něco ze svého soukromí, když to začaly dělat, modlil jsem se, aby raději držely hubu. Inspiraci scandinoir zatím vidím jenom v lehkém náznaku politické roviny, jinak rozbředlé, psychologicky naprosto duté a vizuálně třeskutě čétéčkové (včetně frontální palby otravnou hudbou). Jestli se vrcholy skandinávské krimi prezentují tím, že vás navzdory prvotní nesourodosti různých linií okamžitě vtáhnou do velmi životného světa, tak Labyrint spíš připomíná odfláknuté bludiště v zámeckém parku, u nějž je vám ukradené, kde se zrovna nacházíte a těšíte se, až si venku dáte pivo a párek. ()
Obrovsky promarněná příležitost, Jirka Strach má řemeslo v malíku, hudba, scénář, herci... Většina řemesla je tu odvedena na výbornou, jen ten podělanej scénář, kterej dokáže i kvalitní náznaky atmosféry totálně vymknout z kloubů a pro jistotu i zlomit pár článků palců. Přitom základ děje je relativně ok, tajemno je tu hmatatelné, ale je tu hrozně moc zbytečných linií (vztah hl. postavy k dceři, vztah hlavní postavy k sexy slovenské vyšetřovatelce) a HLAVNĚ vyškrtat veškeré linie které nejsou pří,o společné s vyšetřováním, jsou neskutečné s***ky, bez napětí, plné nesmyslů a nudy, aneb čtyři díly sledování jak mladému páru někdo poštou posílá drahé mince, nebo jak farář chodí po kostele a má halušky. Ano, vážně, proč, sakrapes?! Kéž by se místo toho dal větší prostor pro parťáky Majera a Langmajera (malej majer, dlouhej majer, hehe) a dovedl bych si představit, jak jsou psychicky v háji z množících se mordů páchaných chorým tlamou. Obrovská škoda, vážně, závěr (byť překombinovaný a nepříliš zdařile) totiž ukazuje, že když se děj oholí na dřeň a jede se na plno, tak mohl být výsledek výborný, takhle je jen a pouze průměrný a to musím mhouřit bulvy. ()
Galerie (493)
Zajímavosti (66)
- Farář odmítá vypovídat na polici s odvoláním na § 368 odst. 3 trestního zákoníku o zpovědním tajemství. Je pravdou, že u již spáchaného trestného činu nemá oznamovací povinnost. Pokud by se však od pachatele dozvěděl, že se trestný čin spáchat chystá, měl by mít povinnost takový čin nahlásit. Vzhledem k tomu že takových kauz je pramálo, nebyl zatím vytvořen jasný precedent, jak z hlediska zákona postupovat. (sator)
- Natáčení probíhalo v Brně – mj. Park Lužánky, Fakultní nemocnice v Bohunicích a v obci Deblín. [Zdroj: brno.rozhlas.cz] (majky19)
- Druhá série se natáčela v lokalitách: Ostrava, Brno, hrad Špilberk, Kuřim, Nebovidy, zámek Hoštice (okres Kroměříž), Brněnská přehrada, Fakultní nemocnice Brno, Moravské Knínice, Hájky, Dolní Kounice, Brno hl. nádraží, Říčany u Brna, Vranov, Ivančice, most přes řeku Jihlava v Dukovanech, zřícenina hradu Templštejn, Praha - Hradčany, Jamolice, zámek Hradec nad Moravicí, letiště Brno -Tuřany, Rosice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (méně) (více)