Zlato

Strukturou velmi mdlé a nudné, občas se sice objeví malý záblesk hravosti v podobě přeskakování časových linií, které do sebe na závěr pěkně zaklapnou, ale jede se na tak konstantní tempo, že prakticky žádná část nevynikne a navíc se bohužel nejedná o tempo nijak závratné a ani svižné. Expresivní pupkáč McConaughey se sice snaží, má jiskru a dá se mu věřit i ten velký výrazný zub, ale potřeboval by více ujetější, šílenější a hlavně živější scénář, který by byl schopný jeho herecký výkon vystřelit až na hranici Oscarové nominace. To se bohužel nekoná, avšak díky tomu vystupuje do popředí skvělá postava zahraná lehce obtloustlou Bryce Dallas Howard, která není hloupá, není klišovitá a v celkovém vyznění snímku má větší roli, než se zdá. Což se po opravdu skvělé závěrečné dvacetiminutovce dá říci i o celé myšlence filmu a příběhu jenž předkládá. Škoda, že se více nešlape na plyn a kreativita se společně s příliš obyčejným soundtrackem uzavírá do hlubokého pralesa nevyužitých příležitostí. Zlato je tak pouze dvouhodinovou povinností pro všechny zaryté fanoušky charismatického Matthewa. [55%] | Kino (01.03.2017)

Jsem v rozpacích, z které strany na tenhle film jít a jak ho hodnotit. Já mám Matthewa ráda, jeho filmy jsou vždy něčím poutavé, ale tady jsem to nějak nemohla vstřebat. Téma mně bylo bytostně neznámé, ale dobře, zase jsem o vlas chytřejší. Problém byl v tom, že jsem se místy nudila a to je něco špatně. Buď ve mně a nebo je to filmem. Abych se přiznala, tak mě nebavilo stále zírat na věčně zlitého Matthewa i když to hrál wow. Jak sebou plácnul do toho bláta, to bylo super, zub už byl horší, ale snaha o podobu je chvályhodná. Asi se na to budu muset mrknout ještě jednou jinýma očima a bez chřipky. (09.03.2017)

Film, který ze začátku spíše odrazuje, aby na závěr uvedl do stavu filmové blaženosti. Ze začátku jsem totiž vůbec nevěděl, jaký důvod si najít, abych film dokoukal. Matthew McConaughey se tu sice opět neuvěřitelně proměnil, ale zároveň tu mluvil tak odborně, až jsem si chvíli myslel, že spadl z Marsu. Odbornost ale po setkání s Édgarem Ramírezem šla naštěstí do kopru a rozjel se opravdový příběh, který se kvalitou stále stupňoval, až jemně šoknul závěrem. Zase jeden z těch, na které budu moc rád vzpomínat, co Vám budu povídat. (05.02.2018)

"Když všichni bohatnou, každýmu je pravda u prdele." Nikdy jsem se oficiálně nestal Zlatokopem roku, takže jsem nemusel řešit, jestli někde je nebo není zlato, jestli je to zlato moje či někoho jiného a už vůbec jsem se nemusel bát toho, že mi ho někdo ukradne. Kenny s Michaelem si všechny ty vzestupy a pády užili a já si vůbec nejsem jistý tím, jestli jsem jim to přál. Nicméně vždycky přeju kus toho štěstí raději těm, kteří mají hlínu za nehtama než kravaťákům s elitními právníky v zádech. A taky mám rád, když někdo nechce prodat svůj sen. To je tak hezké. Ale já bych ho stejně prodal a pak bych si koupil jiný. Jsem prostě takový, mám rád legendy o hořícím kruhu a ještě radši mám, když mi k tomu zahrají mí oblíbení Pixies, kteří tady byli nepřeslechnutelní. (25.08.2017)

Mlčeti zlato. Hlavně v první polovině zbytečně upovídaná sonda do života „prospektora“, který prochlastal víc, než kolik mu vynesla těžba, aby se na konci ukázalo, že je to úplně jedno. Prázdnota za dva zlaté krumpáče. Hodnocení je možná trochu nesmlouvavé, ale už mě ty cool biografie, co plácají po zádech mocí opojené byznysmeny s akciemi, zbraněmi, cennými kovy, lidskou naivitou a bůhví čím ještě, začínají srát. McConaughey vyměnil pekáč buchet za obrácenou pánev wok, na hlavě si udělal třetí koleno a jedničku vlevo nahoře uzpůsobil na otvíraní konzerv, nicméně bloudění ve vlastním hereckém rejstříku se tím nevyhnul.. (10.03.2017)