Čarodějnice

I když vidím v Čarodějnici dostatek nevyužitýho potenciálu co se do rozsahu příběhu týče, především pak do jeho zakončení, i tak je to pravděpodobně v rámci obsaženého nejlepší natočený film čistě o čarodejnictví. Periskop do doby osidlování Ameriky je bezchybný, beznaděj a černoprdelnický potrefení dané doby je za nehty zalízající. Znalec storek o Salemu a dalších si musí u tohoto vyloženě vrnět blahem. Absentující úvod bych i oželel, fajn, ovšem dost mě mrzí, že film nebyl ještě o půl hodinky delší, přičemž nefinišoval ve smyslu svaté inkvizice. Ne že bych byl nějaký svatouškovský fanatik, ale mentální a náboženské rozpoložení postav k nečemu podobnému nejen že nebránilo, ale dějový vývoj až do úplného finále k tomu vyloženě vybízel. Minispoiler: Takže být místo závěrečnýho táboráku (nebo i po něm) ještě trocha toho správnýho institucionálního křivdění za pomoci palečnic a dalších rozžhavených hraček, mohl vzniknout ultimátní čarodějnickej masterpiece, o kterým by si už žádný blázen nedovolil spekulovat, jestli Čarodějnice je, nebo není hororem. Konec minispoileru A stejně jako ostatní závěrem dodám, že toto není mainstream pro každého, takže když se pokusím to přiblížit tématicky nebo formou, zjistíte, že to třeba ani vlastně vidět nechcete. Za mě 90%. (29.03.2016)

Tomassin je najstaršia dcéra farmára Williama, ktorej jedného dňa za záhadných okolností, zmizne priamo z pred očí, najmladší zo súrodencov na ktorého mala dohliadať. Z daného nešťastia je obviňovaná najmä matkou, ktorá trvá na jej odchode z domu, pričom žiada aby odišla do zámožnej rodiny za prácou slúžky. Daná tragédia však bola len začiatkom z množstva nešťastí, ktoré čoraz viac začínajú prenasledovať mnohopočetnú rodinu zúfalého farmára. Zo všetkého je čoraz viac obviňovaná mladá Tomassin, ktorá je doslova označená za čarodejnicu. Je tomu naozaj tak? Alebo v neďalekom, temnom lese sídli tajomné zlo, ktoré sa snaží o ovládnutie členov rodiny? Psychologická mysteriózna dráma, ktorá si dokonale zobrala na paškál povahové črty či celkovú odlišnú schopnosť vnímania jedného a toho istého problému viacerými členmi rodiny v období, kedy viera v Boha mala väčšiu váhu, ako zdravý rozum (nie že by to dnes bolo v mnohých prípadoch inak). No, že by som vzhliadol mimoriadne kvalitne spracovaný, atmosférický horor, ktorý som priam očakával, to by som vyslovene klamal. Potenciál lesa ťažko nevyužitý, okolie chatrče jak by dal, zverstvo tobôž, 3/4 snímku keď nerátam postupne narúšajúce sa vzťahy, sa takmer nič nedeje. V poslednej "dvacine" síce mierny pokrok, no celkovú reputáciu "The Witch" nenapravil ani "vychladnutý Kozel" či zistenie, že za všetko môže "divoký Perkelt na smotane" - 50% (17.04.2016)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)

Trochu si jde svou cestou, trochu sází na starou školu a atmosféru, ale děsí pramálo. Alespoň pokud nejste školou povinní a nevyděsí vás vlnící se závěsy. Jedna přísně věřící rodina farmáře je vykázaná z vesnice, značně odlehlý a nehostinný kousek půdy u lesů ničemu dvakrát nepomáhá, jídlo dochází a navíc se ztratí nejmladší člen rodiny: nepokřtěný kojenec. Nastává obviňování a postupná destrukce vzájemných vztahů, jakmile se do rukou berou sekera nebo nůž a do úst silná slova o čarodějnictví, není cesty zpět. Sic je to solidně natočené, ve výsledku tohle psychologické drama nestrhne. Za mě přemíra náboženství, přemíra hysterie i mého kroucení hlavou. Příště radši klasickou americkou hororovou limonádu, kdy prsatá blondýna v bílém tričku pokaždé zvolí špatnou možnost. Umorousané tři hvězdy. (20.02.2017)